Podle ředitele Městských lesů Benátky nad Jizerou je v okolí města přemnožená černá zvěř, tedy prase divoké. „Důvodů je několik. Například velké kukuřičné a řepkové lány, kde se prasata dokáží perfektně ukrýt," vysvětluje Karel Bendl a dodává, že příčinou přemnožení divokých prasat je i jejich velká adaptabilita. „Jsou hodně přizpůsobivá. Nevadí jim extrémní sucha ani mrazy," upozorňuje Bendl. Podle něj je v přírodě také velké množství srnčí zvěře.

Na Nymbursku žije zvěř černá, srnčí, přes muflony, jeleny sika po daňky. Nejvíce se loví zvěř černá, která je přemnožená a pohybuje se po celém okrese. Jak potvrdil předseda Okresního mysliveckého spolku Jaroslav Moravec, právě tato zvěř dělá zemědělcům největší škody. Stejnou zkušenost mají i myslivci v Lysé nad Labem. „Také jsme zaznamenali škody, způsobené divokými prasaty. Snažíme se zaměřit na lov v místech jejich výskytu, instalovat pachové ohradníky i odchytové klece," říká Radomír Koňák, předseda mysliveckého spolku v Lysé nad Labem. Za zmínku podle něj stojí i regulace lišek nebo kun.

Na Mělnicku je skladba zvěře podobná jako na Nymbursku, jak potvrdil předseda Okresního mysliveckého spolku Mělník Gerhard Klee. „S jedinou výjimkou, a to je jelen sika. Ten se u nás nevyskytuje," upozorňuje Klee. Také tady dělá myslivcům a zemědělcům největší starosti černá zvěř, proto se snaží její stavy regulovat.

Horší je to s drobnou zvěří. Ubývají druhy, které jsme dříve považovali za naprosto běžné, tedy zajíci a bažanti.

Také pro Mělnicko platí, že se zde vyskytuje méně drobné zvěře, než dřív. Potvrzuje to i Karel Bendl. „Velmi vzácný je zajíc, kterého dnes myslivci kupují ze zahraničí za velké peníze. Stejný problém je s divokými králíky a bažanty. Nebýt toho, že se bažanti odchovávají v umělých chovech, tak by v přírodě bylo už jen posledních pár kusů," doplňuje zkušený myslivec. Dodává, že se v přírodě opět po letech začínají objevovat druhy predátorů, které byly dříve vzácností a na našem území se téměř nevyskytovaly. „Určitě mezi ně patří psík mývalovitý a zpátky do lesů se vrátila i liška obecná."

Trochu odlišná situace je v příměstské honitbě Mysliveckého sdružení Kralupy – Nelahozeves, která nepatří k nejmenším. Její rozloha je 1 700 hektarů, ale co do počtu zvěře nezaujímá přední pozice. Pozitivní ale je, že tu není hodně ani černé zvěře, takže škody jí způsobené nejsou tak velké jako jinde. „Nejvíc škody napáchá člověk," říká se smutným povzdechnutím předseda zdejších myslivců Zdeněk Schneider s tím, že myslivci zde odloví osm devět kusů srnčí zvěře za rok, to je maximum, co si mohou dovolit. „Bohužel sedmdesát až osmdesát kusů je sraženo auty nebo na železnici," říká Zdeněk Schneider.

Na otázku, jak je to letos s mláďaty, je pro myslivce zatím těžké odpovědět. Záleží na mnoha faktorech, počínaje počasím, zemědělským porostem přes turistický ruch, návštěvnost v přírodě až po množství predátorů. Skutečné letošní stavy a letošní přírůstky budou známé až po celkovém jarním sčítání, shodují se myslivci.