Jedenáct druhů léků bere několikrát denně Jitka Kolísková z neratovického Domu kněžny Emmy, které bude v letošním roce osmdesát let. V lékárně, kam si pro ně s recepty chodí, nechá každý měsíc jen za třicetikorunové poplatky až několik set korun.

Stejně je na tom i většina jejích sousedů. „Skoro každý tu bere třikrát denně šest až dvanáct druhů prášků, k tomu různé kapky a masti. V lékárnách necháváme dost peněz,“ shodly se Jitka Kolísková a její vrstevnice Zdenka Véberová. Obě jsou přitom diabetičky a neobejdou se bez inzulinu. „Dřív se za inzulin nedoplácelo, teď za něj dám za dva měsíce skoro šest set korun, k tomu doplácím i za další léky, například na tlak, cévy nebo srdíčko,“ vysvětlila Jitka Kolísková. „Když dáme z patnácti set korun kapesného nejméně třetinu za léky, musíme hodně počítat,“ doplnila Zdenka Véberová.

„Celý život jsme pracovali, platili daně i pojištění - a teď si ještě musíme doplácet za léky a nechávat každou chvíli u lékařů i v lékárnách třicet korun,“ poznamenal Jaroslav Kůla, který v Domě kněžny Emmy žije s manželkou Věrou.

Neratovičtí senioři by uvítali, kdyby se zbavili alespoň třicetikorunových poplatků. Mají ale smůlu, že nebydlí v některém ze středočeských měst, kde jsou krajské nemocnice a v nich lékárny. „Je to nespravedlivé, kdyby byla taková lékárna u nás, šli bychom tam. Komu slouží nohy, posbíral by mezi ostatními recepty a frontu na léky bez poplatku by vystál,“ řekla bez váhání devětasedmdesátiletá Zdenka Véberová.

V Neratovicích i v dalších městech na Mělnicku ale lidé lékárnu, ve které by ušetřili, nemají. Mělnickou nemocnici, k níž patří i lékárna, totiž kraj před rokem prodal soukromé firmě.

Nejbližší lékárny bez regulačních poplatků jsou ve středních Čechách až v Mladé Boleslavi nebo Kladně. Kraj platí od začátku letošního roku třicet korun i za pacienty v Příbrami, Benešově a Kolíně.