Studovna městské knihovny, jazzový klub a kavárna Angelico se ve středu staly dějištěm druhého ročníku čtenářského happeningu Noc literatury, konaného v Neratovicích pod záštitou místní knihovny.

Na třech místech si mohli příchozí poslechnout čtyři úryvky ze současných děl v podání herců Tomáše Turka z pražského Divadla v Dlouhé, jenž ve městě předčítal už loni, a Simony Vrbické s Marcelou Nohýnkovou z Divadla pod Palmovkou. Poslední volné křeslo v jazzklubu patřilo Marcele Brodilové, kterou místní dobře znají z dob, kdy vedla odbor sociálních věcí a školství, a která se ráda zapojuje do společenského dění ve městě.

„Moc se mi to líbilo, všichni byli skvělí. Ukázky, které si zvolili, jim sedly," pochvalovala si vedoucí knihovny Helena Pinkerová. Mrzel ji však nezájem místních o zajímavou akci, který se odrazil v nízké návštěvnosti. „Když si vezmu, kolik času a energie jsme do organizace vložili… Snad to bylo přínosné alespoň pro těch pár zapálených zájemců, kteří nakonec dorazili," doufala. Zda se do pořádání Noci literatury pustí i za rok, však není vůbec jisté.

Tomáš Turek: Na Harryho Pottera má licenci manželka

Tomáš Turek do města přijel předčítat už podruhé. A stejně jako loni nezklamal. Z nabídky si zvolil úryvek z knihy Prasklej Sklenička od Alaina Mabanckou a příchozím předvedl vynikající herecký přednes doplněný řadou výmluvných gest.

„Vybral jsem si dílo, které se mi zdálo úsměvné a veselé, nechtěl jsem návštěvníky ponořit do nějakého myšlenkového bahna," vysvětlil svou volbu pro středeční večer.

Jeho samotného přitom v poslední době nejvíce zaujala a zasáhla kniha Slunečnice od Simon Wiesenthala, v níž se autor zamýšlí nad otázkou, má-li člověk právo odpustit zločinci, který se provinil na jiných. „Přál bych si, aby si tuto knihu přečetlo co nejvíce lidí, zanechala ve mně velké emoce," popsal.

Jako malý byl Tomáš Turek velkým čtenářem, vyrostl na knihách Jaroslava Foglara a rád má i autora fantasy Terryho Pratchetta. Bohužel kvůli své práci mu na čtení mnoho času nezbývá, předčítá tak alespoň svým dvěma synům.

„Čtu jim třeba Mikulášovy patálie nebo pohádky Bohumila Říhy, ty mám moc rád. Manželka s nimi zase čte Harryho Pottera, to já nesmím, na to má u nás doma licenci ona," poznamenal s tím, že kluci, kteří brzy oslaví desáté narozeniny, mají rádi i komiksy. „Hlavně Rychlé šípy a Čtyřlístek," uzavřel.

Marcela Nohýnková: Nejsem zrovna odborník na cizí jazyky

Premiéru na Noci literatury prožila ve středu Marcela Nohýnková. Herečka, jejíž hlas mohou lidé často slyšet i v dabovaných zahraničních snímcích, návštěvníkům Caffé Angelico představila román Kvazikrystaly rakouské autorky Evy Menasse.

„Vybrala jsem si ji ze dvou důvodů – zaprvé mi přijde, že ta ukázka je pro zralou ženu jako já vhodná. A druhým důvodem je to, že je tam málo cizích jmen. Já nejsem zrovna odborník na jazyky," poznamenala sympatická herečka.

Marcela Nohýnková se podle svých slov snaží četbu nezanedbávat, přesto uznává, že nejvíce času na čtení má v létě, kdy divadlo nehraje a ona tak má volno. Prázdniny často tráví na své chalupě na Broumovsku, kde odpočívá, ale také chodí do přírody se svým pejskem, černo-bílou border kolií s jedním okem modrým a druhým hnědým.

Co se týče literatury, nemá žádný oblíbený žánr. „Čtu všechno. Mou velkou výhodou navíc je, že už jsem spoustu věcí zapomněla, takže si klidně mohu nějakou knihu přečíst znovu a třeba až v její polovině si uvědomím, že už jsem ji kdysi četla. Nicméně závěr si nepamatuji, takže ji bez váhání dočtu až do konce," poznamenala Marcela Nohýnková.

Simona Vrbická: Haruki Murakami je výborná literatura

Náročný den měla za sebou Simona Vrbická, zvládla ho však se ctí. A s úsměvem. Ve tři hodiny ráno se vrátila z třídenního turné po Ostravsku, v jedenáct hodin dopoledne odehrála představení a v sedmnáct hodin už předčítala zájemcům v neratovické knihovně ukázku z fantasy knihy Ódinovo dítě od Siri Pettersonové.

„Tento druh knížek sice nečtu, ale ta ukázka mě zaujala. A líbila se i mojí starší dceři, ta fantasy vyloženě zbožňuje a tohle neznala," připomněla herečka, která už sice nečte tolik jako v mládí, stále si však na knihy snaží vyhradit čas a prostor. Když už ne na ty papírové, tak alespoň na audioknihy.

„V pubertě jsem četla pořád, bydleli jsme hned vedle knihovny, kam jsem si každý týden chodila pro dvě knížky. Po narození dětí už tolik času nebylo, nicméně čtu pořád. Teď mám třeba rozečteného Haruki Murakamiho, to je výborná literatura," doporučila oblíbeného japonského spisovatele. „Jinak v autě při delších cestách hodně poslouchám audioknihy. Nedávno se mi do ruky dostalo několik detektivek s komisařem Maigretem, jejichž natáčení jsem se před lety sama účastnila. Z těch mám velkou radost, moc se mi líbí," poznamenala maminka dvou dcer. Zatímco starší zdělila lásku ke knihám po matce, mladší si k literatuře cestu nenašla. Alespoň zatím. „Přitom jsou obě vychovávané stejně," vrtěla hlavou Simona Vrbická.