„Teď v létě tady máme asi jen devět lidí, ale až se ochladí, tak tu bude zase plno,“ opírá se o zkušenosti z minulých let sociální pracovnice Azylového domu v Mělníku Lucie Černá. Větší zájem je podle ní spíš o azylový dům a centrum sociální rehabilitace.

Tato zařízení mají v současné době dohromady přes sto klientů. „Ke dnešnímu dni máme několik volných míst pouze v azylovém domě,“ sdělila Černá.
V azylovém domě jsou přísnější pravidla a pevný režim, který musejí jeho obyvatelé dodržovat. Po třech měsících plnění všech podmínek si pak mohou podat žádost o ubytování v centru sociální rehabilitace.

„Tento druh bydlení je něco jako domy na půl cesty, kde už se klienti musejí snažit osamostatňovat,“ informovala Černá. V centru sociální rehabilitace mohou být rodiny ubytovány nejvýše tři roky. Aby byli lidé motivováni k hledání vlastního bytu i práce, každých šest měsíců je jim o deset procent zvyšován poplatek za tento druh sociální služby.

„Bohužel ne vždy se klientům podaří postavit se na vlastní nohy do stanoveného časového období, a tak musejí naše zařízení opustit,“ sdělila Černá. Lidé se tedy pak z centra sociální rehabilitace odstěhují, většinou si ale najdou jiný azylový dům.

Gabriela Boková