Přiznám se, ráno jsem měla malinko trému, jestli vše klapne tak, jak má. Tu však bleskurychle rozptýlil můj syn, který mi s úsměvem povídá: „Mamčo, vždyť ty jsi vlastně taková družinářka pro důchodce." Vyprskla jsem smíchy a pak už bylo jen sluníčkově stejně tak jako na obloze, která nám slibovala krásný den.

Na nádraží byli všichni včas a s dobrou náladou. Společnost nám dělal i pejsek,který byl věrným společníkem jedné z účastnic výletu. Už ve vlaku panovala skvělá nálada a každý se těšil, jak si tu neděli užije. Pro mnohé to byla jedna z mála šancí, kterak se dostat na výlet, o to více to bylo upřímnější a radostnější.

Výstup z vlaku zvládli všichni jako čiperky, a pak už jsme kolonádou vyrazili směrem ke startu hůlkování, jak si mnozí z účastníků pojmenovali první cíl cesty. Mnohé z přítomných dam tam mohly udělat terno, neboť  je tam okukovali lázeňští štramáci, leč všechny těmto svodům statečně odolaly a před nabídkami k sňatku daly přednost sportu.

U kostela na nás čekala velmi milá paní instruktorka, rozdala hůlky, udělala krátkou teoretickou přednášku a po chvilce přešla k praktickému výcviku. Zprvu to bylo pro mnohé z nás tak nějak složité, leč jsme šikulové a po chvíli mohla instruktorka jen a jen chválit.Mnozí se do toho tak vžili, že si dokonce budou pořizovat vlastní hůlky. Instruktorka byla mile překvapena nejen tím rychlým zvládnutím techniky chůze, ale i počtem a nadšením zúčastněných seniorů.

Po takovém výkonu si každý zasloužil odměnu, nejen v podobě lízátka, které jsem všem jako správná družinářka za odměnu koupila, ale formou dobrého oběda nebo kávičky s dortíkem.

Odpočati a posilněni dobrotami jsme se všichni vydali k parníku, abychom si hodinovou plavbou ten den doladili k naprosté dokonalosti. Příroda i počasí nám k tomu dělaly skvělou kulisu a my si tu pohodičku užívali.

Po parníku zbyla ještě chvilka na zakoupení lázeňských oplatek, ochutnání léčivého pramene a posezeníčko na kolonádě, kde nám jako na objednávku hrála lázeňská kapela.

Neděle utekla rychle, ostatně jako všechno, co nám je příjemné, a my se všichni spokojeně vraceli domů. A za odměnu jsem i já dostala lízátko.

Všichni jsme se vraceli se stejným úsměvem, se kterým jsme ráno vyjížděli a to je moc dobře, protože to byla známka toho, že se nám to naše vejletění prostě povedlo a všichni se už nemohou upřímně dočkat další akce.

… Takže se sejdeme 5. října v přívorské sokolovně na Posvícenském posezení s harmonikou. Přidáte se?

Tento výlet se mohl uspořádat díky Nadaci České Spořitelny, která podpořila projekt Důchodem vše začíná.

Lenka Černohlávková

Více fotografií a informace o dalších akcích rodinného centra naleznete na stránkách www.rcvsetatyprivory.cz.