Cesta vlakem ze Všetat do Roudnice nad Labem nám utekla velmi rychle, v Roudnici se k nám připojily i liberecké účastnice výletu. Protože některé dámy nordic walking ještě neměly možnost vyzkoušet, ještě před nádražní budovou jsme začaly nacvičovat správnou techniku. Ostatní, už zkušené hůlkařky si zatím měly možnost vychutnat ranní kávu z nádražního automatu v hale.

Po základním představení nordic walking techniky a nastavení správné výšky hůlek všem účastnicím jsme zvesela vyrazily na náměstí v Roudnici. Zde nás upoutala socha, která, jak jsme se později na Řípu dozvěděly, sem byla převezena právě z hory Říp. Jedná se o sochu svatého Vojtěcha, která je umístěna tak, jako by světec mířil k brodu přes řeku Labe. Podstavec, na kterém socha stojí, byl vysvěcen samotným papežem Janem Pavlem II.

Hledání stínu v horkém dni

Už na začátku našeho výletu nás doprovázelo velmi horké letní počasí, a tak jsme byly rády, že nás cesta z náměstí přivedla do stínu parku, kde na nás čekala první zajímavost na naší cestě k Řípu Kratochvílova rozhledna. Ta nás zaujala nejen krásným výhledem do kraje, ale také svou funkcionalistickou architekturou. Nahoře na vyhlídce nás pak překvapila jedna ze stálých účastnic našich výletů, když jen tak mimochodem ze svého minibaťůžku vylovila neuvěřitelně velký a těžký dalekohled. „Zdenko, jak se ti tam mohl vejít?!" nechápaly jsme.

Ve stínu rozhledny bylo ideální místo a příležitost na první svačinku. Po občerstvení jsme rázně vykročily směrem k Řípu. Než jsme opustily Roudnici, pokochaly jsme se pěknou novou výstavbou a byly jsme odměněny obdivem místních, že i navzdory předpovídánému žáru se v tomto počasí vydáváme až nahoru na horu.

Polní cesta i rybníček

Po opuštění Roudnice jsme se napojily na příjemnou polní cestu lemovanou stromy, zpravidla švestkami, a tak jsme si mohly užívat pěkného výhledu na blížící se Říp. Cestou jsme obdivovaly také nečekaně krásné a romantické zákoutí rybníček Vesečák s ostrůvkem a lavičkou. Jak poznamenala Blaženka, a my ostatní jí to znalecky odsouhlasily, hezčí místo na rande bychom jen těžko hledaly.

Od Vesečáku to byl už jen kousek lesem ke známé aleji, která vede až k úpatí hory. Výšlap nahoru nás opravdu důkladně prověřil, a tak jsme po dosažení vrcholu nepohrdly posezením v kiosku pod slunečníky nad výbornou zelňačkou.

Protože nás byla relativně početná skupinka, mohly jsme jít na svou vlastní prohlídku dovnitř krásné rotundy svatého Jiří. Kromě toho, že jsme se v rotundě příjemně ochladily, dozvěděly jsme se i celou řadu zajímavých informací o hoře, rotundě i o legendě o Praotci Čechovi.

Kámen k Národnímu divadlu

Po prohlídce jsme se vydaly na vyhlídky do kraje, a to na Roudnickou, Pražskou i Mělnickou. Za rotundou jsme navíc nezapomněly navštívit památné místo, odkud byl vyzvednut jeden ze základních kamenů pro výstavbu Národního divadla.

Díky tomu jsme mohly konstatovat, že Říp jsme „zvládly" a stačily jsme si prohlédnout skutečně všechny zajímavosti, které nabízí. Pak už zbývala jen stejná cesta alejí zpátky dolů.

Pod Řípem bylo těžké odolat nabídce a nevypůjčit si na zpáteční cestu do Roudnice koloběžky, ale vzhledem k tomu, že jsme měly plné ruce (hůlek), necháme si výlet na koloběžkách od Řípu do Roudnice na příště!

Osvěžení v cukrárně

Po překonání cesty vesničkou Krabčice, kde jsme se sluníčku příliš schovat nedokázaly, jsme naštěstí opět dorazily do stínu roudnického parku. A pak už jsme jen absolvovaly posledních pár kilometrů zpátky na náměstí.

Není nic lepšího, než zakončení výletu za horkého dne nad sklenicí výborné mražené kávy! V Roudnici na náměstí je k tomu naštěstí hned několik příležitostí.

Po osvěžení v cukrárně jsme se přesunuly zpátky na nádraží a příjemně unavené a s pocitem dobře vykonané práce a splněním vlastenecké povinnosti jsme se v pořádku vrátily vlakem zpátky do domů do Všetat.

Výlet se báječně podařil, opět jsme se velmi pobavily při našich diskuzích na různá vážná i nevážná témata. Pojdťe hůlkařit s námi, jsme prima parta!

Jitka Hadová, Nordic walking pro radost