Cílem této koncepce nordic walking výletů není „odrovnat" jejich účastníky extrémně náročným terénem a velkou rychlostí. Na rozdíl od bežných výletů se však v případě těchto akcí zbytečně nezastavujeme a nedebatujeme, ale snažíme se přizpůsobit rychlost těm rychlejším z nás, ne se jen kochat krásnou přírodou. Zároveň si chceme i dát do těla a následně si pak užít dobrého pocitu z úctyhodného sportovního výkonu.

Proto jsme se vydali druhou zářijovou sobotu do Hřenska s cílem projít opravdu celý okruh z Hřenska přes Pravčickou bránu a Mezní Louku a odtud přes Divokou a Edmundovu soutěsku zpátky do Hřenska. Celkově úctyhodných 23 km s převýšením tisíc metrů.

Ráno jsme se tedy v počtu devíti pokročilých hůlkařů sešli v dobré náladě a natěšení na celodenní sportovní výkon na nábřeží ve Hřensku. Půlka účastníků dorazila vlakem a přívozem, druhá půlka z různých destinací po vlastní ose auty.

Sádroví trpaslíci, jeleni i krokodýli

Po úvodní instruktáži a seznámení se se správnou technikou jsme vyrazili malebným prostředím hřenských hospůdek a hotelů podél řeky Kamenice směrem k Pravčické bráně. Na nabídku všeho možného i nemožného všudypřítomných vietnamských tržnic si sice naše oči musely nejdřív zvyknout, ale následně jsme to brali jako zpestření výletu. Kde jinde byste kromě sádrových trpaslíků našli i sádrové jeleny, kance, krokodýly a vůbec celou zoologickou? Docela jsme se nad různými kýči nasmáli.

Po asi pěti úvodních kilometrech po silnici jsme konečně odbočili do terénu a začali stoupat k Pravčické bráně. Někteří z nás si cestu ještě ztížili tím, že putovali vedle značené turistické trasy ve stráni nad trasou s cílem najít houby. I když našli „houby", alespoň si cestou nahoru a dolů pěkně zasportovali. A protože jsme se do kopce všichni pěkně zahřáli, nastal čas se pořádně protáhnout, a tak jsme provedli oblíbenou rozcvičku.

Oběd pod Pravčickou bránou

Zbylý úsek do kopce se nám šel díky super protažení mnohem lépe. Konečně jsme došli až k úpatí Pravčické brány, prošli uměle proraženým tunelem a mohli obdivovat Sokolí hnízdo, výletní zámeček, který dodnes slouží coby restaurace. Přímo pod Pravčickou bránou jsme se rozhodli poobědvat z vlastních zásob a užít si tak pohled na největší přirozenou skalní bránu na našem kontinentě při nevšedním pohledu zespoda. Následně jsme se vydali na prohlídku všech vyhlídek v těsném sousedství brány a mohli se tak pokochat výhledem na skalní útvary, které jsou pro České Švýcarsko typické a horolezci oblíbené. Na dohled byly Lužické hory i část Českého středohoří.

Po prohlídce areálu jsme se vrátili na hlavní trasu červené turistické značky a pokračovali nádherným členitým traverzem podél skal. Tento úsek nese název Gabrielina stezka a cesta přimykající se ke skalám nabízí nádherné výhledy do údolí. Posléze se cesta rozšířila a dovedla nás na Mezní Louku. Zde jsme neodolali projití naučné Rysí stezky, kde jsme plnili úkoly a dozvěděli se zábavnou formou mnoho zajímavého o místní fauně i flóře.

Plavba soutěskami i s muzikou

Na Mezní Louce jsme se po zásluze odměnili posezením na terase místní restaurace a užili si na sluníčku kromě odpočinku i kávu a malé občestvení. Však už jsme měli náročnější část výletu za sebou!

Náležitě posíleni jsme vyrazili do soutěsek. Nejprve jsme ale museli zdolat nádherný úsek podél řeky Kamenice, kde jsme procházeli po uměle vybudovaných ochozech přímo nad hladinou. Cesta do Divoké soutěsky byla opravdu nádherná. Konečně jsme došli až k přístavišti, kde už čekali převozníci s pramicemi, a tak jsme si mohli (a museli) užít plavbu asi šest set metrů dlouhého úseku po vodě, neboť tento úsek je suchou nohou neprůchodný.

Následovala trasa přes několik uměle vyražených tunelů a skalních galerií k hostinci a přístavišti pramic v Edmundově soutěsce. A protože se již schylovalo k poslední plavbě, fronta na tuto ízdu byla obrovská. Naštěstí převozníci nelenili a „posílili spoje", a tak najednou dorazilo pět obřích pramic. Naše obava z bivakování ve skalách přes noc tak byla zažehnána.

Naši pramici ovládal velice vtipný kapitán, zasmáli jsme se proto nejen jeho simultánnímu tlumočení sebe sama do němčiny (chvílemi to znělo jako oblíbený seriál Alles Gute), ale mohli jsme si užít i uměleckého zážitku poté, kdy naši plavbu doprovázel hrou na foukací harmoniku. Opravdu potěšil jak české, tak německé turisty.

Návrat přesně na čas

Po zakotvení už nás čekalo posledních 3,5 km na nábřeží do Hřenska, kde jsme se v rychlosti rozloučili, neboť polovina účastníků potřebovala přejet přívozem na druhou stranu Labe na vlakové nádraží.

Všechno jsme zvládli přesně na čas odjezdu vlaku a příjemně unaveni jsme si ve vlaku poklimbali. Za celý den jsme viděli tolik krásných přírodních skalních útvarů, probrali jsme politiku, vaření, kde byl kdo na dovolené i naše pracovní či podnikatelské radosti i strasti a krásně jsme si aktivním odpočinkem s podobně pozitivně naladěnými spoluúčastníky výletu vyčistili hlavy od starostí všedních dnů.

Vzhledem k následným pozitivním ohlasům na Nordic walking pro pokročilé budeme tyto sportovněji laděné výlety plánovat i do budoucna.

Tak hůlky do rukou a hurá do kopců, příště se k nám přidejte třeba i vy!

Jitka Hadová, Nordic walking pro radost