„První třetina knihy obsahuje životopis s dosud nikde neuveřejněnými informacemi, další třetina se týká pobytu Václava Levého v Liběchově, díky němuž se stal sochařem a poslední třetina pojednává o sochařském sympoziu,“ popisuje starostka Liběchova Vladimíra Zralíková.

V rámci sympozia stojí před sokolovnou šest pískovcových soch, přičemž se každá z nich nějakým způsobem týká života Václava Levého. Díla vytvořili Eva Horáčková, Jitka Kůsová, Jitka Navrátilová, Lubomír Čmejla, Vladimír Novotný a Bartoloměj Štěrba, který je zároveň hlavním organizátorem projektu.

Veškeré náklady, včetně realizace knihy, stály podle slov Vladimíry Zralíkové necelých čtyři sta tisíc korun. „Díky různým dotacím a sponzorským darům jsme ovšem pokryli víceméně veškeré náklady, takže město vynaložilo řádově desítky tisíc korun, ne sta tisíce, jak jsme se původně obávali,“ přibližuje starostka.

Václav Levý (14. září 1820 v Nebřezinách u Plas – 30. dubna 1870 v Praze) byl český sochař, zakladatel „moderního“ českého sochařství a učitel sochaře Josefa Myslbeka. V jeho díle se snoubí raně romantické a vlastenecky orientované skalní plastiky (Klácelka, Blaník) s monumentálními a poetickými plastikami (Adam a Eva), které překračují dobový akademismus a kladou později rozvíjené základy českého národního sochařství.
Náhodně se v mládí setkal s mecenášem umění, velkostatkářem Antonínem Veithem. Dvaadvacetiletý v roce 1844 vstoupil do jeho služeb jako kuchař na zámku v Liběchově u Mělníka. Jeho sochařský talent nezůstal utajen před řadou hostů z uměleckých kruhů, kteří velkostatkáře navštěvovali. Zde počátkem roku 1845 na podnět Veithova knihovníka, brněnského augustiniána profesora Františka Matouše Klácela, vytvořil reliéfní výzdobu Klácelky v lese na stráni nad Liběchovem. Zdroj: Wikipedie