„Nastalo hluboké ticho. Sedmdesát dvě minuty se země vzdouvala, domy vzpíraly a bortily, dráty splétaly, vody vylévaly a ulice uhýbaly. Po celou tu dobu hukot motorů, hvízdání bomb, detonace a padající stavby svým řevem přehlušovaly každý nářek, každý pláč. A teď bylo ticho.“ Taková je dobová připomínka náletu amerických bombardérů na Kralupy nad Vltavou v nešťastný den 22. března 1945.

Právě tyto tragické události si dnes mohou lidé připomenou zejména díky Otakaru Špecingerovi, někdejšímu řediteli podniku Barvy a laky. Jeho badatelské úsilí, kdy neváhal navštívit také archivy v zahraničí, zúročil v mnoha zápisech.

On sám byl za německé okupace totálně nasazený v Libochovicích.

Do Kralup, kde jeho rodina bydlela, přijel asi půl hodiny po posledním přeletu bombardérů. Už zdáli viděl nad městem černý kouř.

Ve čtvrti Zátiší spatřil děsivou spoušť. Některé domy zmizely, některé byly zcela zborcené, jiné silně poškozené. Hledal svého otce, nikde ho ale neviděl. Až najednou prý zjistil, že stojí proti němu - z hrůzy bombardování mu zcela zbělely vlasy…

První bomby dopadly na rafirenii

Letecký poplach byl toho dne ve městě vyhlášen sirénami v 11,46 hodin. Podle obyvatel, kteří bombardování prožili, nálet začal několik minut před půl jednou a trval 72 minut.

Ve skutečnosti ale dopadly první bomby na kralupskou rafinerii těsně po půl jedné a nálet trval asi 32 minut. Rozdíl je pochopitelný. Lidem, kteří prožívali ničivý útok amerických bombardérů na zemi, se celková doba zdála mnohem delší a následkem prožitých hrůz si přesný čas neuvědomovali.

Lidé umírali také v zavalených krytech

Počet mrtvých obnášel několik hodin po náletu 58 osob, do večera však bylo nalezeno celkem 80 zabitých. Toto číslo ovšem stále stoupalo. Ve městě byly nasazeny záchranné a pomocné oddíly. Přijelo 36 požárních sborů z Prahy, Kladna a někdejšího kralupského okresu, přes 300 mužů technické pomoci.

Z mnoha zavalených krytů se ozývaly hlasy, bylo tudíž nutno urychlit vyprošťovací práce. Nejhorší situace panovala v úkrytu na nádraží, kde bylo možno zachránit jen několik lidí, přes tři desítky osob tam zahynuly.

Podlaha kostela, kam byly odnášeny oběti, se plnila, raněné odvážely sanitní vozy do nemocnic v Kladně, v Praze, ve Slaném i na Mělníku. Bylo jich přes pět set. Celkově při náletu zahynulo 145 českých lidí a přes 30 Němců, především vojáků.

Nálet zanechal zborcené domy

Z celkového počtu 1884 domů ve městě bylo 993 vážně poškozeno a 117 zcela zničeno. Dále bylo poničeno 16 veřejných budov, 22 průmyslových objektů, většina inženýrských sítí. Těžce poškozeno bylo také osobní a nákladové nádraží s desítkami zničených vagónů a lokomotiv.

Ještě v den náletu se střed Kralup zcela vylidnil. Obyvatelé se odstěhovali do okrajových čtvrtí nebo okolních obcí k příbuzným nebo známým. Leckomu nezbylo vůbec nic, někteří lidé si s sebou vezli na kolech anebo v kočárcích napůl zničené zbytky šatstva či peřin.

A jaká byla síla bombardovacích svazů při útoku? Napadení města provedlo 125 strojů 304. wingu. Šlo o poměrně přesný, systematický útok.

Bomby padaly do kouře, naslepo

Shodou okolností dopadla jedna z prvních pum na nádrž v západní části petrolejky, která okamžitě vybuchla a začala hořet. Obrovský oblak tmavého kouře se rozprostřel nad krajinou - a k tomu přistoupil požár lakovny i zasažených kolejových cisteren na nákladovém nádraží.

Postupně se vznítily další objekty, takže většina následujících bombardovacích skupin shazovala potom pumy naslepo, do kouře, pro který nebylo na cíl přesně vidět. Tím došlo nejen ke zničení větších částí obytných čtvrtí zejména uprostřed města, ale zároveň i ke spadu značného množství pum do polí, na fotbalové hřiště či do řeky.

Město se nalézalo v takových rozvalinách, že ještě po mnoha dnech jím nebylo možno projet. V některých ulicích zely krátery o průměru až 13 metrů a hloubce až 5 metrů, jiné komunikace byly naopak zataraseny obrovskými hromadami trosek.

Zatímco požár v rafinerii do večera sám uhasl, lakařský závod dohoříval tři dny a v Sokolské ulici doutnal požár, k němuž nebyl přístup, déle než týden.
Nepatrně byl poškozen také kostel. Oba tehdejší kralupské mosty ale zůstaly jako zázrakem nedotčené.

Nálet připomenou fotografie
Výročí bombardování městav pondělí 22. března obyvatelé uctí pietní vzpomínkou u památníku umístěném na zdi kralupského kostela ve 12.30 hodin a následně přednáškou Josefa Stupky v městském muzeu. Ta začne v 18 hodin a bude spojena s promítáním dobových fotografií.

JIŘÍ HERAIN