Připomenou si jeho čin, který se dostal do učebnic jako skutek, jímž se Palach snažil vyburcovat společnost z letargie v době nastupujícího období takzvané normalizace, které smazalo naděje spojované s uvolňováním poměrů ve společnosti v druhé polovině šedesátých let. Tehdy se postoje části představitelů tehdy vládnoucí komunistické strany zdály slibovat „socialismus s lidskou tváří“ v podobě vlastní československé cesty. Palachův čin měl mimo jiné vyjádřit protest proti novému potlačování svobod po invazi vojsk Varšavské smlouvy ze srpna 1968 a vůči dobové propagandě ztělesňované tehdy vydávané deníkem Zprávy, ale také se vymezit vůči pasivnímu přístupu mlčící většiny. Z magnetofonového záznamu natočeného v nemocnici plyne očekávání, že by se jeho akce mohla stát podnětem ke generální stávce.

Hrana zla v domě, rodině i společnosti

Před setkáním u pomníku v mělnických Jungmannových sadech, v blízkosti někdejšího gymnázia, kde Palach v roce 1966 maturoval, se někteří z účastníků sejdou již o hodinu dříve ve Všetatech. Tam v domě, kde Palach vyrůstal, nově opraveném a doplněném masivní „hranou zla“ která dům protíná jako symbol zásahu do života člověka, rodiny i celé země, byl zřízen jeho památník spravovaný Národním muzeem. Právě Hrana je také název nové knihy, kterou tuto muzeum v úterý představilo v Praze.

Publikace od Pavly Melkové a Petra Blažka přibližuje nejenom všetatský památník otevřený po přestavbě domu na podzim 2019, ale také Palachův život zasazený do souvislostí dobových poměrů. Přináší i fotografie z jeho dětství a mládí, stejně jako záběry z nynější podoby domu architektonicky ztvárněného do podoby památníku – přičemž obojí se prolíná. Šárka Bukvajová za muzeum připomněla, že kniha Hrana doplňuje samotný památník o příběh, který se skrývá za architektonickým ztvárněním této stavby. „Zdůrazňuje význam činu spočívající v uslyšení dějinného apelu jednotlivcem a vyzdvihuje tak v univerzální rovině platnost Palachova činu i pro současnost. Odkazuje nás k naslouchání výzvám dneška a osobní reakci na ně,“ konstatovala Bukvajová.

Pylon zůstal dlouhé roky bez plastiky

Skutek, pro který si Palach vybral místo v bezprostřední blízkosti jeho budovy, si Národní muzeum v rámci lednového výročí připomíná pravidelně. V neděli, právě v den výročí 16. ledna, generální ředitel Michal Lukeš společně s dalšími hosty uctil jeho památku položením květin jak před historickou budovou muzea, tak i u nedávno dokončeného Palachova pylonu. Výrazný ocelový prvek se nachází u Nové budovy Národního muzea, někdejšího sídla Federálního shromáždění ČSSR. Pylon, který architekt Karel Prager navrhl při projektování parlamentního komplexu již rok před Palachovým činem, měl podle původního návrhu nést plastiku Miloslava Chlupáče nazvanou Plamen. K její instalaci však nedošlo a dlouhé roky zůstával pylon nedostavěný: bez plastiky. Jeho konečnou podobu představilo muzeum veřejnosti až 17. listopadu 2020.