Jak jste se tedy k rybaření dostal?
Dětství jsem trávil v Liblicích u babičky, kde jsem měl kamarády, kteří rybařili. Také se sousedem jsem se několikrát dostal k vodě, to jsem byl ve třetí třídě a začal se všechno učit. První dva roky jsem jezdil převážně na Lhotku, před dvanácti lety jsem si pořídil celosvazovou povolenku. To už jsem jezdil po okolních vodách, třeba do Konětop nebo na Barabu.

U českých rybníků jste ale nezůstal. Kam směřovaly vaše pozdější rybářské cesty?
Po pár letech, kdy jsem se naučil základy rybaření, jsem se podíval do různých zemí, například na Slovensko, do Rakouska, Francie nebo Maďarska.

Není tajemstvím, že chytáte pouze kapry. Proč?

Několik let pracuji ve firmě, která vyrábí návnady a nástrahy pro kapry. Bylo tedy logické specializovat se právě na tyto ryby.
Někteří rybáři si připravují vlastní návnady pro ryby, třeba naloženou kukuřici. Jak to děláte vy?
Takhle jsem začínal, doma jsem si nakládal hrášek do slivovice a podobně. Určitě se na tyto návnady dá chytit pěkná ryba, ale záleží na náročnosti rybáře. Pokud jedu na ryby, snažím se ulovit co největšího kapra, mnohdy přesahujícího hranici dvaceti kilogramů, takového ale na tyto návnady jen těžko chytím. Nejsou dostatečně selektivní a je větší pravděpodobnost, že je sní menší ryba.

Není rybaření nudné? Představa několika hodin sezení v tichosti asi každého nenadchne.

Tak to vůbec není. Vždycky mám sebou rádio, někdy malý přenosný DVD přehrávač, a protože miluji spánek, hodně také u vody spím. Po večerech si rád naliji sklenku nějakého dobrého pití a užívám si pohody a klidu v přírodě. Nemám ale rád opilé rybáře, ti nemají u rybníka co dělat. Jinak je to ale příjemný relax spojený s adrenalinem.

Rybaření je vaší velkou vášní, máte i jiné zájmy?
Je pravda, že ryby jsou u mě na prvním místě. Během roku strávím u vody zhruba 120 dní. Jinak jsem ale normální mladý kluk, baví mě lyžování, kolečkové brusle. Jedenáct let jsem se aktivně věnoval hokeji, který si i teď rád zahraji. V současnosti mám to štěstí, že se rybolovem živím a mohu mu věnovat maximum času.

Jaké jsou rozdíly mezi rybáři u nás a v zahraničí?
Mám příhodu z Rakouska, kam jsem se vydal za kamarádem na ryby. Po příjezdu jsme ho vyzvedl doma a jeli jsme rovnou k vodě, kde měl kamarád připravené pruty i stan, prostě veškerou výbavu. Háček byl v tom, že takhle obsazené místo měl už třetí den, aniž by skutečně chytal. Prostě mi jen držel místo a sám byl po celou dobu v zaměstnání. Tohle kdyby se stalo u nás, výbavu za pár hodin na místě nemám.

Hodně cestujete. Máte čas poznat cizí země i z jiné stránky, než jako rybář?
Podívat se jedu většinou jen na vodu, abych věděl, kam příště vyrazit. Upřímně řečeno, nejvíce si cizí zemi užívám při jízdě autem.

Na jaké úspěchy v rybaření jste nejvíce hrdý?
Zmínil bych mistrovství světa ve Francii, kde jsem se umístil na 25. místě. Rok předtím jsem byl druhý na Slovensku na Zemplínské Šíravě. Vyhrál jsem i kaprařskou ligu, kde se sčítají výsledky pěti závodů za jeden rok. Hrdý jsem na svůj doposud největší úlovek, kterým je kapr s váhou 25 kilo. I na letošního kapra o váze 24 kilo jen tak nezapomenu. Radost mám ale z každé ulovené ryby.

Nevýhoda některých sportů je v ekonomické náročnosti. Jak je to s rybařením?
Řekl bych to tak, že začít chytat ryby je levnější, než hrát hokej. Základní rybářská výbava vyjde mnohem levněji, než ta hokejová. K rybaření stačí v podstatě jen obyčejný prut, malý naviják, nějaká imitace, spláveček a háček. Za pořizovací cenu těchto věcí bych si hokejovou výbavu pořídil jen těžko.

Co ryby na talíři?
Kapr na Vánoce je fajn. Nemám ale to srdce ho zabít. Pokud mě někdo na rybu pozve, neodmítnu, ale ani je nevyhledávám.
Máte nějaké sny, čeho byste chtěl jako rybář dosáhnout?
V nejbližších letech bych si chtěl zarybařit v Portugalsku, Slovinsku a Chorvatsku. Láká mě i Maroko, kde se chytají krásní kapři. To už je ale finančně náročnější. Hodně mě láká i Turecko a Řeka svatého Vavřince, která tvoří částečně hranice mezi Kanadou a USA. To jsou ale opravdu vzdálené sny.

(Leona Markalousová)