„Líbí se mi velcí psi, protože jsou mohutní, klidní a nejsou tak temperamentní jako ti malí psíčci," říká Petra Štefanisková ze Mšena, která se se svým tříletým psem italského plemena Cane Corso zúčastnila Zimního závodu beze stop na kynologickém cvičišti v mělnických Mlazicích.

Už odmala jí provázeli různí hafani. Donner Apollo Geraldino je ale první z nich z rodiny Cane Corso, plemena, které bylo často odsuzováno pro svůj původ. Vychází totiž údajně ze starořímského plemene určeného pro válečné účely a pro souboje v aréně.

Donny, jak Štefaniskovi svému mazlíkovi říkají, ovšem není žádný rváč. „Označení bojové psi, které jim lidé přiřkli, se k nim opravdu nehodí. Je to spíš pes pro radost, navíc je úžasný v rodině," vysvětluje chovatelka ze Mšena.

Před Donnym měla Petra Štefanisková německé ovčáky a rotvajlery, kteří výcvik snášejí mnohem lépe. „U Donnyho je výcvik obzvlášť náročný , protože to není pracovní pes. Je tak těžké ho donutit dělat něco, co on zrovna nechce. Hodně mi s ním ale na cvičáku pomáhá pan Řízek," připomíná chovatelka, která se svým hladkosrstým obrem jezdí na kynologické cvičiště jednou až dvakrát týdně.

Běžnou poslušnost Donny trénuje i doma. „Protože ho máme v domě, procvičujeme každou chvíli základní povely, jako sedni, lehni nebo ke mně. A pořád dokola."

Všechny předchozí psí kamarády měla Petra Štěfanisková vycvičené, ale Donny je první z nich, s nímž se odhodlala zapojit do závodu. Dokonce už složil základní zkoušku ovladatelnosti a vloni na podzim si ověřil i základní minimum. Ale právě v této disciplíně bohužel na třetím ročníku mlazického zimního závodu pohořel. „Nepovedlo se nám to, protože mi nepřinesl aport, takže jsme byli pro neprovedení cviku vyloučeni," popsala nadšená pejskařka, která se jen tak nevzdá. S Donnym se chystá na další závody. „Pro psa je dobré, aby si zvykl pracovat v jiném prostředí a s jinými lidmi. Ta změna je důležitá," říká a připomíná, že nejlépe mu jde obrana, kterou bere ze všeho nejvíc jako hru.

Nikomu by ale statný Donny jen tak neublížil, je to mazel. Je prý natolik vyrovnaný, že bleskurychle rozezná, kdy se jedná o hru a kdy jde už jde do tuhého. „Není třeba se ho bát, ale věřím, že kdyby někdo sáhl na děti, tak by se to v něm probudilo."

Se svými dvěma dcerkami ale raději Donnyho na procházky nepouští. Váží totiž šestapadesát kilogramů, takže by ho v případné vypjaté situaci jen stěží udržely.

Vizitka
Petra Štefanisková žije ve Mšeně, je vdaná, má dvě dcery. Pracuje jako sociální pracovnice na úřadu práce. Odmala má vřelý vztah k zvířatům, hlavně ke psům a koním. Jednoho si dokonce pronajímá.