Podle primáře neonatologického oddělení mělnické nemocnice Jiřího Havránka heslo neznamená odchod lékařů do zahraničních nemocnic, ale ze skomírajícího systému českého zdravotnictví, který už dvacet let marně čeká na zásadní reformu.

A právě hromadné podání výpovědí lékařů je podle něho jedinou možnou formou protestu.

„Stávky typu demonstrativní deklarace nespokojenosti formou nošení odznaků a lepení letáků proběhly už několikrát – a vyvolaly u politiků v čele státu nejvýš úsměvy. Skutečná stávka není možná, věřím, že v českých zemích není lékaře, který by ze dne na den opustil pracoviště s nemocnými pacienty nebo odmítl ošetřit akutně nemocného pacienta s odkazem na to, že právě stávkuje,“ říká Jiří Havránek.

Sám výpověď nedal.

V mělnické nemocnici zahájil před šesti měsíci provoz jednotky intenzivní péče neonatologického oddělení a opustit ji za žádnou cenu nechce. Mělnická neonatologie, za kterou by Jiří Havránek i dýchal, by totiž jeho odchodem zřejmě zanikla.

Ze stejného důvodu se také přestal zabývat možným odmítnutím přesčasů, o kterém přemýšlel. „Bez přesčasových hodin, jichž je mnohem více, než stanovuje zákon, nemůže být provoz nemocnic, kterým scházejí lékaři, zajištěn,“ vysvětluje lékař.

A hořce se usmívá nad zprávou z ministerstva, že lékařů bylo už loni dvakrát více než před deseti lety: „To je blamáž, lékařů je naopak stále méně. Statistika vychází z doby, kdy začala platit pravidla Evropské unie o přesčasech. Před tím lékaři mívali jeden úvazek a k němu přesčasy, teď mají většinou úvazky dva, první se zákonem povolenými přesčasy 150 hodin za rok a druhý jako dohodu o pracovní činnosti. Tak figuruje jeden lékař ve statistikách jako dva. A pokud má ještě nějaké služby jako specialista externě v další nemocnici, tak už ho statistiky zaznamenají jako tři lékaře…“

Ze stejného systému podle primáře Havránka vycházejí i mýty o tom, že si průměrný lékař se dvěma přesčasovými službami vydělá měsíčně padesát tisíc korun.

„Skutečně neznám lékaře, který by si to vydělal jedním úvazkem, je to o množství přesčasových služeb, kterých lékaři mívají za měsíc šest, osm i více. Za rok to může být až patnáct set přesčasových hodin.“

Sám před pár měsíci – už jako zkušený lékař se dvěma atestacemi a vedoucí oddělení pražské kliniky se šedesáti lůžky, dostával hrubého sto osmdesát korun na hodinu, za soboty a neděle pak dvě stě dvacet korun. A neatestovaný lékař je na tom ještě hůř.

Zlobí ho i otázka zkrácených úvazků, zejména mladých lékařů ve fakultních nemocnicích, kteří mají běžně smlouvy na 0,1 nebo 0,2 úvazku.

„Je to praxe na každé klinice, přestože ministr práce a sociálních věcí tvrdí, že je to extrémně vzácné. Má manželka, která je nyní na mateřské, měla proplaceno 0,1 úvazku a přitom pracovala osm hodin denně. Ale pokud si chce mladý lékař udělat atestaci, nic jiného mu nezbývá… Je to nevolnictví.“

U složení atestace přitom podle Havránka nejde o peníze, měsíčně přidá k platu pouhých patnáct set korun, s atestací ale lékař profesně roste a může pracovat samostatně.

Politici stále věří, že následkům protestu lékařů Děkujeme, odcházíme, se lze postavit krizovým plánem – byť na hranici katastrofy.

„Ostře protestuji proti tvrzení, že bude zajištěna akutní péče, v řadě míst ji nebude možné reálně zajistit, z toho vyplývá, že jakýkoli krizový plán je už za hranicí katastrofy. Chod nemocnice může paralyzovat už absence jediného z oborů, nejvíce zasažených výpověďmi lékařů. Situace v této chvíli není kritická, ale děsivá,“ říká Jiří Havránek.

Jeho obor, neonatologie, je v poslední době často zmiňován jedním dechem s představou opuštěných nedonošených miminek ve vypnutých inkubátorech na odděleních, z nichž odcházejí lékaři.

„Neonatologové byli označeni jako nenahraditelní lékaři a zároveň jako vyděrači a teroristé. Řadím se k nim, proto bych rád řekl svůj názor: ano, jsme nenahraditelní, protože naši práci těžko může převzít jiný lékař. Tak to ale platí i u ostatních oborů v medicíně, všechny jsou nenahraditelné a nezastupitelné,“ vysvětluje lékař.

Jiří Havránek
Narodil se v roce 1972. Na lékařské fakultě promoval v roce 1996, působil na dětském lůžkovém oddělení rakovnické nemocnice, na jednotce intenzivní a resuscitační péče dětské kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze a od loňského léta je primářem novorozeneckého oddělení mělnické nemocnice. Je ženatý a má tři děti. Práce a rodina jsou i jeho koníčky, na další mu nezbývá čas.