„Těch baráčků je sotva polovina," říká Zdena Sklenářová v sále hospody nad stoly plnými desek s jednaosmdesáti papírovými chalupami, nad kterými s mužem strávili tři tisíce dvě stě hodin. V zimě. Od jara do podzimu patří totiž jejich čas zahradě a poli.

František Sklenář byl před odchodem do penze zedníkem. A mistrem zůstal. Jen má místo cihel papír a místo zednické lžíce tavnou pistoli. „Má to v oku," vysvětluje jeho žena, že dříve se nikdy modelářské zálibě nevěnoval, přesto dokáže pro olovnické chalupy navrhovat předlohy a mít všechno v menším měřítku přesně takové, jaké to ve vesnici kdysi bývalo.

Jemné ruce zedníka

Třiasedmdesátiletá Zdena Sklenářová o sobě říká, že je náplava z Moravy. Pochází totiž z Jihlavy a do Olovnice přišla za manželem. Původně je prý nedoučeným ševcem, a dokonce se tím i kdysi živila, ve středních Čechách už ale pracovala jako dělnice. Teď je z ní fasádník a malíř. Samozřejmě modelářský. František Sklenář staví, ona maluje. „Přetahoval by," přiznává, ale chválí šikovné ruce svého muže, které prý jsou jako u každého zedníka hrubší, přesto se dokážou piplat s jemnou prací. Stačí se podívat na okénka papírových baráčků, kterých už udělal skoro devět set.

Některou z chalup má František Sklenář za den nebo dva hotovou, s jinou si prý hraje i tři týdny. Pak následuje společná manželská práce, ve které jsou hlavní dobré nápady. Všechny detaily u chaloupek totiž Sklenářovi společně vymýšlejí nad krabicí plnou drobností, koupených po bazarech a posbíraných, kde se dá.

Například modré a zelené pumpy na dvorečcích jsou z částí propisovacích tužek. „Nad tímhle plotem manžel dlouho dumal, z čeho ho udělá," ukazuje Zdena Sklenářová na chalupu s nápisem U Brtnů, „býval totiž kovový. Nakonec ho vystříhal z perlinky pod omítky."

Pamětníci vzpomínají

Svatý obrázek na zdi chalupy prý zase pochází z vánočního balicího papíru. A malé lesklé koule na plotu? To jsou kulaté knoflíčky.

Pro olovnické pamětníky je hezké vzpomínat na vesnici v dobách, kdy byli ve věku svých vnoučat. Místní mládí se zase může seznámit s tím, jak to kolem nich kdysi vypadalo. A všichni svorně obdivují nápaditost, která provázela právě vznik spousty detailů.

Stačí se podívat na plot u chalupy U Fialů, kde bývala kovárna. Na jehož plaňkách ze sirek jsou dnem nahoru drobné malované hrnečky. Vyráběla je Zdena Sklenářová z tenkých papírků, namotaných na pletací jehlici. Nebo pytle s moukou na voze před někdejším mlýnem, které šila z úzkých tunýlků z lemu starého trička, plnila a zavazovala. Na kapličku z podélně rozstříhaných a natřených brček, malé špalky se sekyrkami na dvorcích, rybník s doutníky uprostřed, sudy před pivovarem…

Papírový náklaďák

Koně nebo psi u hospodářství jsou většinou z bazarů, stejně jako prasátko U Křížů, kde se právě chystá zabijačka. Některá z aut bývala dětskými hračkami, náklaďák však musel František Sklenář vyrobit z papíru, protože model veterána s delší kapotou nebyl k sehnání.

Výstava už v hospodě U nás byla na sklonku prázdnin, kdy ji navštívilo přes sto lidí. Se začátkem podzimu se tam ale musela vrátit, aby si ji mohli prohlédnout zájemci, kteří ji tehdy propásli.