„To je Blesk McQueen a Mašinka Tomáš," představují šestiletý Josífek a tříletý Tomášek Maškovi z Úžic své hračky. Papírové. Staví je jejich táta Josef, pro kterého je právě papírové modelářství už po léta hlavní zálibou.

Jeho zatím největší modelem, nad kterým strávil dva roky svého volného času, je francouzská bitevní loď Richelieu. Ve zmenšeném papírovém světě má metr a půl, ve skutečnosti měřila skoro dvě stě padesát metrů. Na modelu, který si teď nadšeně prohlížejí návštěvníci muzea papírových modelů v Polici nad Metují, otevřeného na jaře letošního roku, je i sto osmdesát malých námořníků.
Josef Mašek kdysi začínal na vystřihovánkách z časopisu ABC. „Než jsem s novým ábíčkem došel ráno do školy a po poledni zase domů, měl už jsem všechno vystříhané, nedokázal jsem čekat," vzpomíná na dobu, kdy ho těšilo lepit především autíčka a mašinky. Už tehdy pro něho byly domečky příliš statické.

V době dospívání ho papírové modelářství na čas přestalo bavit. Vrátil se k němu až jako voják na civilní službě. A už ho nepustilo.
Zaměřuje se na vojenskou techniku, zejména z časů druhé světové války, i na techniku zemědělskou. „Mám rád ponorky, stále mě hodně lákají, asi statečností mužů, kteří byli schopni ponořit se v těch železných rakvích pod hladinu," vypráví.
Podkladů k válečné technice je prý málo. Modely chce mít ale věrohodné, a tak pátrá po podrobnostech, kde se dá. „Musím vědět, co dělám, aby výsledek dotáhl co nejblíž ke skutečnosti," vysvětluje Josef Mašek.

Zemědělská technika, kterou lepí, pochází většinou z padesátých až šedesátých let minulého století. Traktory, kombajny, pluhy, mlátičky… „Vyrůstal jsem mezi nimi, můj táta hospodaří na dvaceti hektarech a na pastvě má šedesát krav. Jestli umím dojit? No samozřejmě," říká rodák z České Třebové.
Předlohy modelů zemědělské techniky také pro autora Jiřího Boušku testuje. „V modelářské hantýrce se tomu říká beta test. Když má autor novou vystřihovánku, nejdříve ji lepí sám, druhá stavba je úlohou zkušeného modeláře, který odhalí možné chyby," vysvětluje Josef Mašek. Malovat modely ho prý neláká. „Kdysi jsem to zkusil, ale není to pro mě. Raději stavím a dotahuji to svými nápady." U lepení modelů je trpělivý, jinak prý ale sem tam trpělivost ztrácí.

Kdysi začínal s nůžkami, záhy prý ale přešel ke skalpelům. Jeho modelářským vercajkem jsou ještě pravítka, jehly, pinzety, štětečky, barvy a laky. A krabička plná drobností, které by se mohly někdy hodit. Špejle, drátky, rozlámané antény… „Po silvestru se u nás ve firmě kalendáře nevyhazují, všichni vědí, kam je donést. Hodí se mi nejen zadní kartony na podlepení, ale třeba i drátkové háčky nebo pěkné fólie," směje se Josef Mašek, který působí jako technolog údržby ve společnosti, vyrábějící plastové potrubí.

Doma jsou Maškovi v Úžicích. Josef i jeho manželka Romana, která je učitelkou, ale pocházejí z České Třebové. Do středních Čech přišli ještě jako pár dvou svobodných lidí za prací. „Bylo to tehdy docela dobrodružství, šli jsme do světa a ani jsme nevěděli, kde večer budeme spát. Po devíti měsících už jsme oba měli práci a koupili jsme si malý domeček, pak přišla svatba a děti," vrací se do minulosti.

Tátova záliba láká i Josífka a Štěpánka. „Oba už pracují s nůžkami, starší syn teď zkouší sám i rýhovat a lepit. Tohle autíčko, Bleska McQueena, jsme dělali spolu," ukazuje Josef Mašek na červené autíčko v ruce malého Josífka, které ale jako běžný papírový model nevypadá. Je bytelnější, prý i díky skutečnému laku na auta, který má na povrchu.

Už na jaře by se Maškovi mohli stěhovat do většího. Zatím bývá modelářskou dílnou kuchyňský stůl. „V sobotu nebo v neděli dopoledne lepím, pak to musím sklidit, abychom se mohli najíst, a po obědě zase vrátit zpátky. Zabírám hodně místa," přiznává Josef Mašek. Ve větším domečku by prý měl mít vyhrazený modelářský koutek. „Jsem rád, že je manželka tolerantní a nechce mě s modely vystrčit někam na půdu. Budu mít prostor přímo v obýváku, ale se zástěnou, za kterou se bude moci skrýt svůj pracovní nepořádek."

Teď mívá Josef Mašek na kuchyňském stole některé ze tří rozdělaných papírových děl, závodní škodovku, zásobovací válečnou loď a ponorku z časů druhé světové.

Vizitka
Josef Mašek pochází z České Třebové, už po léta je ale doma v Úžicích. Původně studoval zemědělství a logistiku, teď působí jako technolog údržby ve firmě vyrábějící plastové potrubí. S manželkou, Romanou, která je učitelka, mají dva syny, šestiletého Josífka a tříletého Štěpánka. Jeho zálibou je stavění papírových modelů.