„Letos byla hladina zhruba o půl metrů níž než při povodních před jedenácti lety. Ale to je v podstatě jedno, zdi se vodou nasáknou stejně, a škody nejsou o nic menší," míní Dana Kartáková.

Dům už voda před několika dny opustila, ve sklepě se ale stále drží. „Klesne to tak o půl schodu za den, je tam stále přes metr vody, takže se tam ještě nedostaneme," popisuje syn Dany Kartákové Petr, podle něhož vodu ze sklepa nemohou zatím ani odčerpávat. Natlačila by se tam zpátky spodní voda, což by mohlo poškodit základy dvaadvacet let starého domu.

„Zkusíme trochu odčerpat a počkáme do druhého dne, jestli se voda zase vrátí, nebo se to už udrží," pokračuje Petr Karták, který na dům dohlížel i v době, kdy už v obci neměl nikdo být. „Sice jsem tam nesměl, ale jezdil jsem tam na pramici. Je to přeci náš dům."

Domov měli Kartákovi opustit v pondělí 3. června před půlnocí. „Manžel se synem ale ještě zůstali, já jsem šla k mámě. V úterý dopoledne jsem se k domu ještě dostala, ale za pár hodin už byl pod vodou. Tentokrát to šlo hodně rychle," popisuje nepříjemné okamžiky Dana Kartáková.

Že bude zle, tušil i Petr, když první červnovou neděli ráno jel do práce. „Byl jsem se podívat na Vltavu, voda skoro stála. Před polednem mi ale přítelkyně volala, že je voda už skoro u rybářské chatičky. Hned jsem věděl, že to bude špatné. Voda šla během asi pěti hodin o dva metry nahoru a nezastavovala se," vzpomíná Petr, který pak běhal mezi jejich domem a domem v Chramostku, kde bydlí jeho přítelkyně. „Všechno jsme se snažili dát nahoru."

Povodně v roce 2002 zničily Kartákovým skoro všechno. Letos ale stačili přeci jen něco uchránit. „Obývák jsme z většiny dali nahoru, lednici a lehčí skříně. A to bylo všechno," připomíná Dana Kartáková, která stále přespává u své maminky. V patře domu je jen její manžel s mladším synem. 
Petr Karták jezdí do Chramostku.

V domě, který stojí ve Šmeralově ulici, je čeká spousta hodin práce. Zničenými věcmi naplnili už dva kontejnery a nyní se snaží vysoušet nasáklé stěny domu. „Přes den máme otevřena všechna okna a na noc zapínáme vysoušeč. Nejprve tady bylo devadesát stupňů vzdušné vlhkosti, za těch pár dní to naštěstí o třetinu kleslo," doplňuje Petr.

Po ničivých povodních, které dům vyplavily před jedenácti lety, Kartákovi dali dům dohromady až na konci listopadu. „Tři měsíce jsme nemohli být pryč, takže jsme v domě vegetovali. Vařila jsem na dvojvařiči a místo dřezu sloužilo umyvadlo," vzpomíná Dana Kartáková.

Rodina přišla opět o plynový kotel. Ten bude muset zřejmě pořídit jako první, do té doby totiž jinak nebudou mít ani teplou vodu. Scházejí jim ovšem peníze. A na úřadu práce prý nepochodili. „Stát sliboval, že vyplavení lidé dostanou až jednapadesát tisíc korun. Syn tam šel a nedostal nic, protože všichni pracujeme, tak to musejí nejprve vyhodnotit. Při minulých povodních přitom stačilo potvrzení z obecního úřadu, že jsme byli vytopení, a dostali jsme pětačtyřicet tisíc, za které jsme si koupili nový kotel. A z peněz od pojišťovny jsme dům postupně dávali dohromady. Ale když člověk žije z výplaty k výplatě a nedostane nic, tak z čeho má pak platit opravy," posteskla si paní domu.