Po sedmi měsících pobytu je na nejlepší cestě a stále tvrdě bojuje, aby dosáhl vytouženého maxima. Amerika už o něm ale ví. Na poslední soutěži vystoupal na nejvyšší stupínek a od poroty také získal cenu jako abslutní vítěz mezi muži. A to i přesto, že je věkem stále junior.

Jak a kdy jste se ke kulturistice dostal poprvé?
K základnímu posilování jsem se dostal asi v patnácti letech. Tehdy jsem si vyrobil své první náčiní z betonu a trubek. Jako lavice mi posloužilo staré žehlící prkno a kostra od školní lavice. Tenkrát jsem neuvažoval o kulturistice. Chtěl jsem si jen zlepšit postavu na léto. Asi jako každý kluk. K rozhodnutí věnovat se kulturistice jsem se dostal až v sedmnácti. Tehdy jsem začal studovat v Praze a cvičení se stalo nedílnou součástí mé každodenní rutiny.

Čím vás tento sport zaujal?
Vždycky jsem se lišil od ostatních. Názory, vůlí, disciplínou. Proto jsem měl pocit, že jako jedinec v kolektivním sportu nemohu prokázat svůj talent. Tak došlo na rozhodování, o jaké sportovní profesi bude můj život. Už jsem nějaký ten pátek cvičil a bavilo mě to. Začal jsem se tedy připravovat na své první závody. Na kulturistice se mi líbí, že je to sport jen pro lidi se silnou vůlí, odhodlaností. Ne každý vydrží přísné diety, které jsou nezbytné.

Předpokládám tedy, že je s tímto sportem spojeno velké odříkání.
Kulturistika je hlavně o odříkání. Pokud nejste natolik silní držet kulturistický životní styl, pak nemůžete být úspěšní. V tom je ten rozdíl. Kluci, co chodí cvičit, si dají trénink v posilovně a tím to pro ně končí. Pro mě je to životní styl. Po tréninku mě čeká dalších šest porcí jídel, musím si naplánovat regeneraci, trénink na další den, připravit si jídlo na další den a spoustu dalších věcí. Toto je profese na čtyřiadvacet hodin denně.

V jednom rozhovoru jste řekl, že je daleko lepší jít si s kamarádem zasportovat, unavit svaly, vytvořit nějaké hodnoty, než jít do hospody, pít a kouřit. Nepijete alkohol ani nekouříte?
Jak už jsem řekl, byl jsem vždycky jiný než ostatní, takže když jsem začal brát své sportování vážně, šly ostatní věci stranou. Bohužel také kamarádi, na které nebyl čas, a činnosti ve volném čase, se začaly dost lišit. Nikdy jsem do hospody nechodil, nemám rád lidi, co vysedávají v hospodě. Podle mě je to ztráta času. Nemám na mysli dědečky, kteří si jdou poklábosit, ale myslím mladé kluky, kteří tráví veškerý svůj čas v hospodě nicneděláním.

Jak relaxujete?
Na relaxování v této sezoně nebyl moc čas, takže jen velmi příležitostně. Nějaký ten výlet, kino, piknik v parku. Jako druh regenerace volím vířivou koupel, bazén a stretching.

Jaké jsou podmínky k tomu být dobrým kulturistou?
Důležitých faktorů je několik. Správná výživa, trénink, odhodlání, trpělivost, silná vůle a také určité genetické předpoklady. Pokud toto vše máte, můžete přemýšlet o nějaké budoucnosti v tomto sportu. Je pravidlo, že kulturistika je ze sedmdesáti procent o výživě. Já jím přibližně patnáct porcí denně. Ve vrcholu objemové přípravy sním za den například jeden kilogram banánů, dva kilogramy brambor, jeden kilogram masa, čtyři litry plnotučného mléka, půl kilogramu piškot a dvě stě gramů proteinového nápoje. To je hodně jídla a člověk musí mít disciplínu, aby takové množství snědl. Není to jednodenní úlet, ale každodenní rutina. Ve fázi pět dní před soutěží je to naopak nula gramů sacharidů na den. Takže pouze kuřecí prsa na vodě a zelenina.

Jak často trénujete a jakým způsobem?
Vždy říkám, že všechny cesty vedou do Říma. Je mnoho způsobů, jak trénovat. Všechno ale vede k jedinému cíli. Budovat svalovou hmotu. Pak už záleží jen na vás, zda jste chytrý natolik, abyste v trénincích preferoval slabiny a nerozvíjel pouze své silné stránky. Mnoho kluků trénuje jen paže a hrudník. To už je takový fenomén. Hubené nohy schovat do tepláků a hurá na koupaliště. Kulturistika je ale o něčem jiném. Snažím se rozvíjet tělo tak, aby bylo symetrické; k tréninku samotnému. V objemové přípravě trénuji přibližně čtyřikrát až pětkrát týdně. V soutěžní přípravě je to třikrát denně sedm dní v týdnu.

Takže i když není v dohledu soutěž, pilně trénujete?
Tahle otázka mě potěšila. Pokud chcete být opravdový šampión, tak není den bez těžkého tréninku. Když chcete být nejlepší, musíte do toho dát vše, protože váš rival může trénovat tvrději než vy. A vy ho přece chcete porazit ne? Přípravy jsou velmi náročné i na psychiku. Já jsem byl v objemové přípravě na tuto americkou turné celé dva roky. A být stále zaměřen na jeden určitý bod je náročné jak fyzicky, tak psychicky. Lidé nechápou, když jim povím, že nemůžu přijet, protože musím na trénink, když mám za dva roky soutěž, kterou chci vyhrát.

Jaké jsou v České republice podmínky a možnosti pro někoho, kdo se chce kulturistice věnovat profesionálně?
V České republice a v Evropě celkově je kulturistika velmi nepopulární. Média píší o našem sportu vesměs negativně. Místo toho, aby se snažili vyzdvihnout skvělé výsledky našich reprezentantů. Protože Česká republika má jedny z nejlepších kulturistů na světě. Proto jsem se rozhodl přestěhovat do států. Vím, že mám v sobě potenciál stát se profesionálním kulturistou a v Americe mohu prodat to, co jsem tak dlouho budoval. Samozřejmě zde nelítají pečení vrabci do huby. Vše si musíte tvrdě vybojovat. Já si jdu tvrdě za svými cíly i sny a splňuji si jeden za druhým. Chtěl bych dokázat podobné věci jako Arnold Schwarzenegger. Zatím se mi daří v tomto směru postupovat. Za oceánem žiji sedm měsíců a za tu dobu jsem stihl vyhrát dvě soutěže. Jednu s absolutním prvenstvím. Podepsal jsem také roční kontrakt s největší modelingovou agenturou pro atlety ve státech. Fotím s fotografy světového formátu a cestuji po celý státech.

Přijel jste do států s taškou a americkým snem, nebo jste měl domluvenou práci, bydlení a podobně?
Do Ameriky jsem přijel, jak říkáte, s taškou a americkým snem. Neměl jsem vlastně nic jisté, ale věřil jsem že dokážu vše. Věřil jsem v sebe. Během prvních tří týdnů se mi povedlo získat deset klientů na soukromé trénování. Jako trenér se živím, nicméně poslední tři měsíce jsem kulturista na plný úvazek. Zastávám názor, že pokud chcete vyhrát, musíte vložit sto procent svého úsilí, neřešit žádné jiné starosti a podobně. Bydlím v New Yorku, hodně cestuji a porozhlížím se, kde by bylo dobré zapustit kořeny. Velmi se mi líbí Florida. Plánuji se tam po novém roce přestěhovat a otevřít si malé studio na soukromé trénování lidí. To už je naplánované. Je to finančně velmi náročné, takže doufám, že se mi podaří oslovit společnosti ke spolupráci během mé sportovní kariéry a propagaci mého jména zde v Americe.

Jaké jsou vaše dosavadní úspěchy?
V roce 2007 jsem se stal vicemistrem Čech juniorů, třetí na mistrovství České republiky. Tento měsíc jsem obsadil druhé místo na NPC Rochester a před dvěma týdny jsem se stal absolutním vítězem NPC Bill Grant Classic. Jen podotýkám, že soutěžím v seniorských soutěžích proti dospělým chlapům, i když jsem věkem stále ještě junior.

A kterého si ceníte nejvíce?
Nejvíce si cením asi absolutního vítězství na NPC Bill Grant Classic. Člověk ví, že porazil všechny závodníky všech kategorií, což je úžasný pocit.

A co plány a ambice do budoucna?
Jsem nyní ve spojení se čtyřmi profesionálními legendami, které mi nabídly spolupráci a pomoc v mé sportovní kariéře, takže vím, že mě čeká velké zlepšení. Dám si tři roky objemové přípravy, kde bych chtěl dosáhnout mety sto dvaceti kilogramů, abych se v roce 2012 představil znovu na americké scéně a potvrdil svůj potenciál a talent. Svůj sport miluji a budu tvrdě makat, abych získal profesionální kartu a mohl vstoupit do hardcore kulturistiky.

Na závěr bych rád poděkoval Mělnickému Deníku, že mi dal možnost trochu více přiblížit kulturistiku běžnému čtenáři. Největší dík ale patří mé rodině a přítelkyni, kteří mě vždy podporovali a stáli při mně v dobrém i zlém.

Dvaadvacetiletý kulturista ze Mšena žije přes půl roku ve Spojených státech amerických. Naposledy vybojoval v americké kulturistické soutěži první místo a byl vyhlášen také absolutním vítězem klání mezi dospělými muži.

ZUZANA DVOŘÁKOVÁ