Nabroušená motorová pila, kanystr s benzinem a olejem na mazání řetězu, sluchátka, přilba a sekera. To jsou věci, které nesmí chybět Petru Žemličkovi, aby se mohl věnovat svému koníčku, který ho doslova pohltil.
Monumentální díla z masivních kmenů vyřezává už tři roky. K řezbování se přitom dostal úplně náhodou, motorovou pilu dříve používal jen k prořezávání stromů na svém pozemku.
„Přišel jsem k tomu, jako slepý k houslím, když mě kamarádi pozvali, abych se účastnil řezbování u přívozu v Klecánkách,“ vzpomíná Petr Žemlička, který se brzy stane členem klecanského sdružení Humbuk. A právě s jeho členy, svými kamarády, vyrazil o posledním březnovém víkendu oživit kusy pokácených topolů do Tišic.
Pod jeho rukama se začal kmen měnit ve velblouda. „Velblouda jsem si vybral, protože jsem viděl podobné dílo na internetu. Když někde něco vidím, tak se to pokusím vyřezat, načrtnu si to vždycky alespoň tužkou, aby to alespoň trochu odpovídalo,“ povídá čtyřicátník z Klecan.
První sympozium v Klecanech u vody absolvoval se svou starší pilou. „Po dvoudenním zápřahu odešla, tak jsem si pak pořídil novou se speciální lištou na ošetřování stromů a řezbářství.“
Od chvíle, kdy se k řezbařením dostal, pod jeho rukama vzniklo několik dřevěných plastik, které zdobí břeh řeky v Klecanech a některými se kochají obyvatelé a návštěvníci Petrovic u Sedlčan, kam s partou řezbářů vyrazil.
S řezbařením se Petru Žemličkovi snaží pomáhat i jeho tři ratolesti, jímž měnící se kusy letitého dřeva také učarovaly.
PETR ŽEMLIČKA
Je mu čtyřicet let, s rodinou žije v Klecanech u Prahy. Má dva syna a jednu dcerku. Jeho velkou zálibou je už tři roky vyřezávání různých objektů z kmenů stromů motorovou pilou.
