Ve městě jsou čtyři místa, kde si mohou lidé za pár korun odskočit, dvě přímo v centru, další na autobusovém a vlakovém nádraží.

Naše cesta od záchodků k záchodkům začíná v pasáži u náměstí Míru, kde jsou veřejné toalety s nejdelší otevírací dobou ve městě – denně od devíti až do dvaadvaceti hodin. Jsou skoro nové, provoz zahájily před pár lety po rekonstrukci celé pasáže.

Druhé městské veřejné toalety, pod tržnicí u náměstí Karla IV., jsou mnohem starší. Na zařízení je to dost znát, je tam ale naklizeno. Podle Marie Rohlíčkové, která tam jako zaměstnanec technických služeb působí už sedmý rok, jsou přitom návštěvníci většinou nepořádní. Dříve šlo hlavně o muže, v poslední době se tam ale chovají jako cuchty spíš ženy. „Jsou schopné udělat velkou potřebu vedle mísy,“ řekla o hanebnostech, k nimž dochází v dámské části záchodků, Marie Rohlíčková.

Záchodky pod asijsou tržnicí jsou otevřené ve všedních dnech od osmi hodin do půl páté, v sobotu do poledne.

Na obou mělnických nádražích jsou záchodky pro cestující zánovní. Na autobusovém nádraží, kde sídlí v hale, jsou dokonce i sprchy, za padesátikorunu. Slabinou toalet je otevírací doba, shodná s halou. Ve všedních dnech od pěti do devatenácti hodin, v sobotu jen do poledne a v neděli mají cestující smůlu.

Lepší je to na vlakovém nádraží, tam začíná provoz záchodků ve všedních dnech pět minut po čtvrté, v sobotu a neděli deset minut po páté hodině. Služby končí v každém dni patnáct minut po dvacáté hodině. Jaké to je za dveřmi, na nichž visí cedule s otevírací dobou, jsme však nezjistili.
Přestože se snažíme záchodky navštívit před polednem všedního dne, zastaví nás zamčené dveře. Na dámách i pánech je tma, po ceduli, která by cestujícím hlásila, kde si mohou klíč půjčit, ani památky. Zkoušíme zajít do pokladny, kde se prodávají jízdenky. Marně, přes okénko vidíme prázdnou místnost. To se nemění ani po deseti minutách čekání. Kdyby byl na našem místě cestující s akutní potřebou, už by pod ním byla louže.
Cenově jsou na tom mělnické veřejné toalety skoro stejně, v pasáži a na vlakovém nádraží se platí pětikoruna, na autobusovém nádraží čtyři koruny a nejméně, tři koruny, pod tržnicí u náměstí Karla IV. Tam dokonce mužům, pokud chtějí použít jen pisoár, stačí pouhá dvoukoruna.

Petra Špitálská, Viktor Janovský