Proti elektrárenskému popílku, který by znamenal likvidaci lomu, se postavila různá sdružení i místní lidé. Přestože popílek má být bezpečný a na důkaz své nezávadnosti mít i certifikát, nevěřili, že by například neohrozil spodní vody. A nelíbilo se jim, že by lom, kde jejich předkové těžili opuku, navěky zmizel.


V podzemí se prý těžila opuka ještě v roce 1920. Když byl v roce 1945 jeho sudetský majitel odsunut, upadl opukový lom v zapomnění. Úplné. Až před dvěma lety o něm náhodou objevili odborníci záznamy v báňských archivech.

Nad zapomenutými podzemními prostorami o velikosti 3500 až 4000 metrů krychlových se nacházejí stavební pozemky, dům a silnice. A podle mělnického podzemního plánu jde o zastavitelné území.

Řada lidí si tam koupila pozemky s vírou, že na nich budou stát jejich domy. Teď však musejí čekat, jak to s lomem dopadne.

Město se obrátilo na ministerstvo průmyslu a obchodu, jež má provést sanaci důlního díla, aby hledalo řešení, které by nebránilo stavebnímu ruchu nad lomem.

Palivový kombinát z Ústí nad Labem, který se zabývá zahlazováním starých důlních děl, nabídl pět verzí. Možnosti jsou ale vlastně jen dvě, lom zajistit, nebo ho úplně zlikvidovat.

Likvidace by byla možná právě odmítaným zaplavením elektrárenským popílkem nebo zaplněním litou základkou, která je pevným materiálem.
Pokud by došlo na druhou možnost, zajištění, při němž by mohly být stropy podepřeny opukovými nebo betonovými pilíři, nacházely by se pozemky nad lomem v bezpečnostním pásmu. Podle mělnického starosty Ctirada Mikeše by to znamenalo stavební uzávěru. Majitelé by tak neměli šanci tam stavět.

„Žádná z možností není snadná a přímočará, každé má své zápory," poznamenal starosta a doplnil, že k finálnímu řešení by město chtělo dospět ve shodě s majiteli pozemků i občanskými iniciativami.