VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Poselství z třicátých let: dva světy pana architekta

KOSTOMLATY NAD LABEM - Architekt Tomáš Michálek z Kostomlat nad Labem žije ve třicátých letech minulého století. „Žijete v mé budoucnosti,“ říká.

30.7.2007 1
SDÍLEJ:

Tomáš Michálek má šatník ve stylu třicátých let.Foto: Jiří Teper

 

„Začalo to už v dětství, když jsem poprvé uslyšel – jak naši říkali, tu starou muziku, tedy taneční hudbu z třicátých let. Starou? Hned mě napadlo, že tam já jsem doma,“ říká architekt Tomáš Michálek, muž naprosto svérázného vnitřního života. „A teď už říkám, že já jsem doma tady, kdežto vy jste tam, ve vaší současnosti, a tedy mé budoucnosti…“

Šatník má ve stylu třicátých let
V patnácti letech už šel do tanečních kursů v dědečkově fraku, s „monoklem“ na nose a s hůlčičkou v ruce. Jako student pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové už běžně chodil v elegantních šatech dle střihu třicátých let. Dnes ani jiný šatník nevlastní a obklopuje se rád i dalšími věcmi běžnými v dekádě, kterou prociťuje jako svou, byť ji reálně nikdy neprožil - v letech 1928 až 1938.

Deset zaslíbených let 1928 – 1938
„Naše takzvaná první republika vznikla sice už v roce 1918, ale nějakých těch deset let trvalo, než jsme se vymanili z životních stereotypů rakouského mocnářství. A rokem třicet osm své prožívání té doby končím, protože se nechci dočkat následných traumat z Mnichova a kapitulace, která poznamenala ducha a sebevědomí převážně mužské populace až do vaší současnosti. Vracím se tedy zpět k roku 1928 a – o deset let starší – prožívám a objevuji onu dekádu znovu.“

Cítíte se zdráv?
Pokud se strachujete o duševní zdraví pana Michálka, pak naprosto zbytečně. Jeho vcítění se do let minulých nijak nezastiňuje vnímání „naší“ doby. Je úspěšným architektem, používá mobilní telefon i počítač. Živí rodinu, která mu jeho hobby toleruje. Sám sebe bere s nadhledem a s úsměvem: „Používám divný psací stroj, který má před sebou televizi…“

Dneska frčí Běhounek
Jeho největším požitkem zůstává hudba, u které to všechno začalo. A co „u něj“ zrovna frčí? „Přece Kamil Běhounek, úžasný harmonikář, to musíte slyšet. Nebo orchestr Gramoklubu, jasná jednička. A potom samozřejmě nejnovější americké šlágry a ti tři králové – Goodman, Ellington, Basie.“

Tomáš Michálek zkrátka vnitřně prožívá léta, která my známe jen z filmů pro pamětníky. Před tímto biografem ale architekt z Kostomlat varuje: „Moc naší reality neuvidíte, spíš jsou to pohádky, jaké ostatně znáte i z vaší produkce. Doporučuji snad jen Lidé na kře s Lídou Baarovou z loňského roku, nebo Panenství, to je letošní film…“

 

30.7.2007 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

IV. třída, sk. B.
10

Ke kterému týmu patříte? Dejte mu svůj hlas a dotáhněte ho na vrchol!

Robert Votipka se svými svěřenci.

ON-LINE: Ptejte se ragbyového trenéra Roberta Votipky

OBRAZEM: Nejlepší svíčková byla z dančího masa

Mělnicko - Zelčínský zoopark letos opět zažil mistrovství ve svíčkové omáčce. Ochutnávaly se ty nejlepší omáčky a nesměla chybět ani soutěž v pojídání knedlíků se svíčkovou. Vítězná omáčka byla připravena z dančího masa. První a třetí místo získal Jaroslav Němec, který je známý především jako maxijedlík. Proto se zapojil také do soutěže v pojídání knedlíků, kde skončil o jeden knedlík na druhém místě. Vítěz jich totiž spořádal hned patnáct. 

Ve středu v Deníku: prvňáčci ze ZŠ Tišice a ZŠ Liběchov

Už ve středu pokračuje ojedinělý seriál Deníku, v němž se představí všechny děti, které letos nastoupily poprvé do školy. Prohlédněte si jejich rozzářené tváře plné očekávání nových vzrušujících zážitků. Ve středu 22. listopadu pokračujeme fotkami usměvavých dětí ze  ZŠ Tišice a ZŠ Liběchov.

Hasičská zbrojnice prochází opravou

Mlékojedy - Hasičská zbrojnice v Mlékojedech, která prochází od loňska rekonstrukcí, se dočká slavnostního otevření.

Kamion na parkovišti před obchoďákem? Občas se tam objeví

Střední Čechy – Nemilé překvapení čekalo v sobotu řidiče Jindřicha Koukala, když se chtěl s autem zastavit v berounské nákupní zóně u Litavky u dálnice D5. Musel se vyhýbat hned dvěma kamionům, s nimiž se setkal na parkovišti pro osobáky, a to navzdory hned dvěma zákazovým značkám. „Jeden stál přes spoustu parkovacích míst, druhý manévroval s popojížděním sem a tam, protože na dlouhé soupravy parkoviště není zkonstruováno,“ připomněl Koukal. S dodatkem, že dlažba určitě není přizpůsobena ani takhle těžkým vozidlům.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT