Astronomie předhistorických kultur je interdisciplinárním oborem astronomie, archeologie a antropologie. Mnohá megalitická místa v Evropě, Egyptě, severní a jižní Americe byla patrně nejen shromaždištěm ke kultovním obřadům, ale byla určena i k astronomickým pozorováním. Archeoastronomie není již žádnou novinkou, má za sebou více než jedno století dlouhou historii.

Lidé již v dávných časech pozorovali přírodu. Byli její součástí po celý život. Postupně zjistili, že některé přírodní jevy se pravidelně opakují. Viděli Slunce vycházet i zapadat každý den na jiném místě obzoru. Viděli, jak Slunce každý den stoupá na obloze stále výš a více hřeje, aby po určitém čase zesláblo a uvadlo, stejně jako celý okolní svět. Lidé pozorovali i noční světlo, které nehřálo, ale dokonce noc za nocí ubývalo, až se jeho srpek ztratil v ranních červáncích. Po nějakém čase se však světlo zase objevilo a opět narostlo do tvaru zářícího stříbrného kotouče.

Bylo jen otázkou času, kdy nějaký zvídavý a všímavý člověk učiní první zářez do kosti, kmene stromu, kdy uváže první uzlík na koženém řemínku, vyryje rýhu do kamene. A při dalším východu Slunce a Měsíce znovu a znovu. Později byly tyto značky nahrazeny něčím trvalejším, než je zářez do kmene stromu. Nejdříve hliněné kruhové valy, později kamenné stavby a často i jednotlivé kameny umístěné na významných pozorovacích místech v krajině. Znalostí a zkušeností mnoha předchozích generací bylo použito ke stanovení doby, kdy je třeba zasít, sklidit, či vyhnat dobytek na pastvu.
Žádná starověká civilizace a první státní útvary se neobešly bez měření času a prvního kalendáře. Obrátíme svoji pozornost do české kotliny pozdní doby kamenné, 5000 let proti toku času. Tehdejší příroda Střední Evropy byla drsná a nedala člověku nic zadarmo. Naši předkové nemohli počítat s mnoha teplými dny, dlouhým slunečním svitem, plochami rodící půdy a dvojí roční sklizní. Většina území byla pokryta souvislým kobercem listnatých lesů, v podhůří hor s bažinami. Vyrvat kousek úrodné půdy bylo velmi pracné a výsledek byl značně nejistý. Trojnásobný zisk zrna, oproti setbě, to už byla velmi dobrá úroda. Člověk té doby musel tedy pečlivě volit čas, kdy zasít a kdy sklidit, byla to leckdy otázka přežití. Jeho znalosti pohybu Slunce a ostatních nebeských těles rázem nabyly na svém významu. Nezáleží na tom, že tyto údaje byly známy jenom vrstvě zasvěcených, kteří pochopitelně těchto znalostí využili k privilegovanému životu.Tyto znalosti však pomohly přežít všem a to bylo podstatné.

Ještě dnes se můžeme na území Čech setkat s tajuplnými kameny, či řadami, které jsou opředeny množstvím lidových pověr a pověstí. Plynula staletí a pohanské kultovní symboly na sebe většinou přijaly znaky křesťanství, což je uchránilo od zničení . Až do dnešních dnů.

Výstava představuje tato poutavá místa na fotografiích, doplněných podrobným popisem. Prezentována je i literatura k tématu a kresebné dokumentace Kounovských řad.