Případ čarodějnického procesu je zachycen v publikaci, kterou napsal mělnický historik Jan Kilián a kolektiv pod názvem Mělník: historie, kultura, lidé. Kniha vyšla v roce 2010. 

"Můj badatelsky velmi schopný předchůdce doc. Jan Kilián přináší alespoň částečnou odpověď k otázce čarodějnických procesů v Mělníku. Mně osobně není z Mělnicka znám případ popravy čarodějnice a domnívám se, že bez kapitálního trestu se obešel i onen případ z roku 1676," vyjádřil se současný historik Regionálního muzea Mělník Lukáš Snopek. 

A co se vlastně stalo v Mělníku v prosinci roku 1676? 

V prosinci 1676 hospodyně Juliána Kaplická nařkla Kateřinu, šenkýřku Kašpara Hofmana, z čar a kouzel při šenkování. V době staroboleslavské poutě prý šenkýřka žalující ženu požádala, zda by ji nezastala po dobu její nepřítomnosti na jejím místě v šenku při čepování piva.

Ta souhlasila, a když pak v šenku jednou nahlédla do almary, našla v ní pokličkou přikrytý džbán vařeného koření a hned vedle další džbán syrového koření. Zvědavá žena v almaře ještě našla nějaký kožený pytlík, do něhož bylo zašito něco tvrdého a vlhkého, přičemž u pytlíku byla dlouhá nit, na níž se dalo poznat, že předmět byl zavěšován do sudu s pivem.

Kaplická později pytlík ukázala K. Hofmanovi, jeho zájem nicméně nevzbudila. Prý tam měla být zašita jen žába a peníz proti zimnici. (Jistá míra pověrčivosti se tehdy zjevně považovala za neškodnou.) Věc ale měla své pokračování, před radní byla předvolána šenkýřka i Hofman.

Městský rychtář mezitím provedl prohlídku šenku a našel kromě koření i inkriminovaný pytlík. Když by poté otevřen, našlo se v něm mužské přirození, což potvrdil i přivolaný kat. Při dalším výslechu se již šenkýřka městskému rychtáři přiznala, ale tvrdila, že obsah neznala.

Následoval i výslech právem útrpným, při němž se vyslýchající od Kateřiny dozvěděl, že pytlík získala od jistého pacholka, který u nich kratší čas sloužil a pytlík na Mělníku pak zapomněl. Na nic jej prý ale nepoužívala.

Rozsudek je neznámý 

Kateřina trvala i na tom, že při vaření piva nepoužívala ani ono koření. O mnoho více se vyšetřující nedověděli ani od Kaplické, ani od služky v Hofmanově domě. Jaký byl rozsudek, nevíme. Napádné je, že ačkoli k prvnímu objevu váčku došlo patrně již v září 1676, datuje se obvinění Kateřiny až v prosinci téhož roku. Kašpar Mikuláš Hofman byl mělnickým primasem, tj. obvinění jeho šenkýřky mohlo mít i osobní nebo komunálně politické pozadí. Vlivný Hofman se také mohl za Kateřinu přimluvit… 

"Často šlo o projevy pověrčivosti, které veřejná moc stíhala až hystericky. Byl to ovšem jiný svět, ve kterém doširoka platilo, že vedle viditelného existuje i svět neviditelný, tj. duchovní skutečnosti, a to nejen ty dobré," uvedl k čarodějnickému miniprocesu muzejní historik Snopek, který zároveň upozorňuje, že stíhání takovýchto prohřešků zpravidla řešila městská či vrchnostenská samospráva, nikoli církev, jak obvykle a mylně předpokládáme.

close O dobově běžné pověrčivosti svědčí i jeden z artefaktů mělnického muzea tzv. Prognosticon  astrologicum z roku 1708 info Zdroj: Regionální muzeum Mělník zoom_in O dobově běžné pověrčivosti svědčí i jeden z artefaktů mělnického muzea tzv. Prognosticon astrologicum z roku 1708

Také je prokázáno, že mrtvoly oběšenců apod. z pověrečných důvodů častěji tajně mrzačili muži, např. katovští pacholci; své „úlovky“ leckdy i zpeněžili. Také Kateřina, šenkýřka z Mělníka zřejmě věřila, že namáčení mužského údu dodá pivu na jakosti a nápoj se bude lépe prodávat. 

"O dobově běžné pověrčivosti svědčí i jeden z artefaktů našeho muzea takzvaný Prognosticon astrologicum z roku 1708, který stojí na pomezí mezi užitečným hospodářským/domácím kalendářem na rok a snůškou rad vpravdě podivných. Takový už ale raný novověk byl; epocha mezi středověkem a novověkem či dobou moderní," uzavřel Snopek s pozváním do mělnického muzea.