Mělnický výtvarník a ředitel Základní umělecké školy ve Mšeně Čeněk Hlavatý je jedním ze šestnácti lidí z Mělnicka, kteří byli nominováni do ankety Řád srdce.

„Toho, že se v anketě ocitlo mé jméno, si moc vážím, ale podle mě je spousta lidí, kteří by si nominaci zasloužili více než já. Jsou to ti, kteří zachraňují ostatní, pomáhají nemocným nebo třeba seniorům,“ říká skromně Čeněk Hlavatý.

Mělnický výtvarník prý za své nadšení k tvorbě vděčí zejména učitelce Janě Langerové, ke které chodil do tehdejší Lidové školy umění v České Lípě.

„To zásadní ve mně tenkrát probudila a připravila mě na Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Kamenickém Šenově, kde nám také profesoři nekřivili záda,“ vzpomíná na léta studii, která zakončil na ústecké univerzitě Jana Evangelisty Purkyně.

Čeněk Hlavatý se dětem ve mšenské umělecké škole věnuje naplno, ostatně tak jako všemu, co dělá.

„Nejvíce mě na tom baví, že je to každý týden nový výzva, není to prostě žádná šablona. Hledáme stále nové výtvarné techniky. A baví mě sledovat, jak se žáci během dnů a měsíců posouvají ve své tvorbě stále dál,“ říká výtvarník, na němž je tvůrčí energie vidět na první pohled. Každého jistě upoutají i jeho umělecky vyzdobené vousy. Ty dokonce čas od času používá namísto štětců.

„Vousy jsou pro mne důležitý nástroj. Maluji s nimi už dvacet let kaligrafie,“ přibližuje Čeněk Hlavatý, mezi jehož nejoblíbenější výtvarné techniky patři ty, které souvisejí s precizností, řemeslností a zručností. Jsou to prý hlavně grafika, kresba, kaligrafie, malba, fotografie, kovařina i práce se sklem, dřevem a kamenem.

Za svého působení na mšenské umělecké škole se Čeňkovi Hlavatému podařilo obnovit školní kovárnu, která byla na čtyřicet let zapomenuta. Zahájil kurzy malování pro dospělé a ve spolupráci s odborníky pak i kurzy klasické fotografie.

Letos se může pochlubit fenomenální úspěchem, který si mšenská škola vysloužila na Mezinárodní dětské výtvarné výstavě v Lidicích. Přivezla si odtud prestižní Cenu poroty, pět individuálních medailí, tři medaile za kolekci a třiatřicet čestných uznání. „Snažíme se s našimi žáky pracovat individuálně a nejít jejich nejsilnější stránky v tvorbě, pro níž hoříme a snažíme se zapalovat ostatní,“ dodává Čeněk Hlavatý.