Vánoce v časech první republiky se v mělnickém muzeu rozběhl také speciální vánoční program pro žáky škol a školek. Děti se díky němu dozvědí, jak Mělničané slavili vánoční svátky před devadesáti lety.

Do muzea tak už druhý týden proudí každé dopoledne hned několik skupinek dětí, na které čeká poutavý výklad doplněný tvořivou dílničkou, to vše pod patronátem etnografky Nadi Černé a muzejní pedagožky Jitky Králové.

Jednou ze tříd, která se do muzea v minulých dnech vydala, byli také čtvrťáci Dagmar Martinovské z mělnické základní školy v Seifertově ulici. Krátce po příchodu doslova vpluli do časů první republiky a hned si vyslechli, jak vlastně vznikla myšlenka obecního vánočního stromu…

„Základ tradici rozsvěcení vánočního Stromu republiky dala poměrně smutná příhoda," začala Naďa Černá své vyprávění a nechala děti, aby se spolu s ní přenesly do roku 1919. „Tehdy spisovatel Rudolf Těsnohlídek se svými kamarády našli v lese opuštěnou rok a půl starou holčičku, kterou tam nechala její maminka, protože neměla peníze na to, aby ji uživila," vtáhla odbornice na zvyky a obyčeje malé posluchače do děje.

„Uvědomme si, že bylo krátce po válce a spousta tatínků se tehdy nevrátila domů. Pan Těsnohlídek proto vymyslel, že by bylo pěkné, kdyby se v každém městě rozsvítil krásný strom, pod kterým by se zpívalo a pořádaly se koncerty. Lidé by se tam chodili dívat a každý by určitě rád přispěl nějakou tou korunkou těm, kteří to nejvíc potřebují," upozornila Naďa Černá školáky a dodala, že první Strom republiky se rozsvítil v Brně v roce 1924. Na Silvestra se pak všechny vybrané peníze, ale třeba také jídlo či oblečení spravedlivě podělilo mezi potřebné.

Po krátkém výletě do historie si malí návštěvníci mohli prohlédnout, s jakými hračkami si jejich vrstevníci před bezmála stovkou let hráli a co tehdy patřilo mezi nejžádanější dárky ze strany dospělých.

Aby se  čtvrťáci také trochu zabavili, připravila pro ně Jitka Králová ruční výrobu papírového košíčku na vánoční cukroví. A na závěr pak  i malý testík, díky kterému zjistila, jak moc dávali při výkladu její kolegyně pozor.

„Dílnička není jen pro malé, zažili jsme tady také úžasné osmáky a deváťáky. A to byla, panečku, interakce!" pochvalovala si pedagožka.