Ví, co ji čeká. Od sestry Janičky, která už míří do druhé třídy. Ta se loni do školy těšila, zato Alenka by se prý raději vrátila do školky. Ale když se později ve třídě paní učitelka Pavlína Síkelová ptá, které z dětí umí číst, na školku už nemyslí a nadšeně se hlásí.

Kateřina a Roman Horákovi měli včera dovolenou. Do školy spolu s nimi Alenku a Janičku doprovázela i nejstarší Káťa, jednadvacetiletá chemička, která právě hledá práci. „Hned bych si to s nimi vyměnila," říká u školy.

Třída 1. C, kam Alenka patří, je plná lidí. Prvňáčky doprovázejí rodiče i babičky a dědečkové. Děti by to možná zvládly i samy, svou paní učitelku i spolužáky totiž znají z jarních setkání ve škole.

Po chvíli také dospělí odcházejí. Do družiny. Tam budou po vyučování a obědě ve školní jídelně chodit i Alenka s Janičkou. „Oba chodíme do práce, tak je to časově nezbytné, navíc jsou v družině i kroužky, které holky mohou navštěvovat," vysvětluje Kateřina Horáková. „Chodila jsem na výtvarku, hudebníček a angličtinu," počítá Janička. Alenka se těší hlavně na výtvarku.

Z družiny domů a hezky k úkolům. „Loni jsme si na úkoly zvykali pomalu, skoro tři měsíce, teď už to půjde," věří čtyřicetiletá prodavačka, která má sama na školu ještě čerstvé vzpomínky. Loni totiž maturovala. „Byla jsem doma s dětmi a bylo to na mě dlouhé, tak jsem zkusila studovat, a když to hezky šlo, dotáhla jsem to až k maturitě," říká Kateřina Horáková.

Ve škole, u které to mají od domu asi pět minut, se dobře vyzná. Stejně jako manžel Roman, sedmačtyřicetiletý mechanik, ji totiž před lety navštěvovala.

Po slavnostním obědě, řízku s bramborovým salátem, se v prvním školním dni všichni Horákovi vydali na výlet na lesa. Stavět společně domečky a snad i najít nějaké houby.