„Tenkrát jsem si říkal, že to zkusím. Sehnal jsem lipový špalek, vzal ploché dláto, a tím jsem do dřeva všelijak rýpal. A povedlo se, z kusu polena se zrodil čert,“ říká o svých řezbářských začátcích Miroslav Živný ze Mšena, který svou první marionetu vyřezal ve dvaceti letech.

Jako mladík začal v polovině sedmdesátých let s partou kamarádů dávat dohromady staré loutkové divadlo, které léta leželo na půdě mšenské lidové školy umění.

„Protože byl nedostatek loutek a my jsme chtěli hrát, nezbývalo nám, než zkusit nějaké loutky vyrobit,“ vypráví vyučený zámečník, kterému lipové dřevo učarovalo, a stalo se tak jeho tichým společníkem.

Starou scénu loutkového divadla podědili místní nadšenci po loutkářském kroužku osvětové besedy, který ve Mšeně vedl známý divadelník Vladimír Dědek. „Tehdy jsme toho o loutkách ještě moc nevěděli. Když jsme navlékali vodicí nitě, jednou jsme je měli moc krátké, potom zase dlouhé,“ vzpomíná Miroslav.

Zapálení divadelníci se ale všechno rychle naučili a začali loutky vodit po pódiu. S kašpárkem, čertem a ostatními marionetami jezdili hrát dětem do okolních vesnic a měst pohádky, které nacvičili podle původních scénářů. Dvakrát se představili také na přehlídce loutkových divadel v Kralupech nad Vltavou.

Postupně přibývaly i loutky. „Když jsme do nějaké pohádky potřebovali například sedláka nebo krále, tak jsem ho vyrobil,“ říká Miroslav, kterému vyřezání jedné hlavičky trvá asi pětadvacet hodin. Ruce, nohy a tělíčko pak dalších dvacet hodin.

Začínal s dlabáním dřeva ve svěráku, postupem času si vyrobil přípravek, díky kterému může lipové poleno různě otáčet.

Oblečky na čerstvě narozené loutky mu spíchla maminka a veselé obličeje maloval kamarád. „Loutky vyřezat dovedu, ale malování není moje parketa,“ vysvětluje řezbář.

Před několika lety nahradily dřevo kašírované hlavičky, nejsou tak pracné a navíc je loutka lehčí do ruky. „Z polystyrenu slepím kostku, z ní pak ostrým nožem vyřežu tvar hlavy. Připravené kopyto několikrát polepím proužky lepenkového papíru. Připevním k hlavě dřevěný krk, držáky na nitě - a hlava je hotova,“ popisuje výrobu hlavy marionety, která je od dřevěné na pohled k nerozeznání.

Život mšenského loutkového divadla se během let několikrát zastavil a znovu rozeběhl. Času prý bylo málo. Poslední pohádku zahráli nadšenci, kteří loutky zachránili z půdy, před třemi lety v sále školy.

MIROSLAV ŽIVNÝ
Zámečník a řezbář, který z lipového dřeva vyrábí hlavně loutky, ale i indiánské masky na zeď nebo různé misky a dekorace. Mezi jeho záliby patří také akvaristika, staré motorky a plochá dráha. Na svém mopedu československé značky Stadion každoročně vyráží na veteránské akce a na mšenském plochodrážním stadionu jako startmaršál pouští mistry levých zatáček na závodní dráhu.