Potvrdily to Jaroslava Tichá z mělnického útulku i Monika Kolková z kralupského útulku s tím, že staří psi občas trpí zdravotními obtížemi nebo jsou na dietě, což bývá pro seniory finančně náročné. „Další věcí je emoční stránka," připomněla Jaroslava Tichá, „mnozí staří lidé se totiž špatně vzpamatovávají, když jim pejsek brzy odejde." Obě provozovatelky útulků se tak shodly na tom, že pokud se podaří pro psího seniora najít nový domov, bývá to u lidí středního věku.
Nechtěné dědictví
Velká část psů nad deset let věku, kteří se mezi psí seniory řadí, přichází do útulků coby nechtěné dědictví. Najít novou rodinu pro staršího psa přitom není vůbec jednoduché, mnozí už mají své vrtochy a potřebují klid. A často neumějí ani základní povely.
„V útulku bohužel máme psy, kteří jsou nekontaktní a náladoví," uvedla Jaroslava Tichá. „Starší psi občas bývají špatně socializovaní, trpí úzkostí nebo jsou to takzvaní stresaři," přidala Monika Kolková. „Na druhou stranu, pokud je člověk trpělivý a alespoň trochu zkušený, i starého psa je možné naučit nové věci," dodala.
V útulku na dožití
Přesto se řada psích seniorů nového domova nedočká a zůstávají v útulcích až do konce svého života.
Příkladem je třeba dvanáctiletá Alida z Kralup, fenka, která je po špatné zkušenosti s lidmi velice plachá a nekontaktní. „Je jí u nás dobře, máme ji tu od roku 2008. A už u nás zůstane," řekla Monika Kolková s tím, že fenka je určena pouze k virtuální adopci.
V Mělníku mají psů starších deseti let několik, zrovna nedávno se podařilo jednomu z nich zajistit nový domov. „Jerry, náš šestnáctiletý kokršpaněl, měl velké štěstí. Vzali si ho k sobě na dožití manželé od České Lípy, kteří už mají jednu starší fenku doma. Jsou to úžasní lidé, díky nim jsme měli druhé Vánoce," pochvalovala si Jaroslava Tichá, která psí seniory doporučuje všem, kdo hledají klidného kamaráda.
