Ředitel Základní školy Václava Havla v Kralupech nad Vltavou Martin Luksík s rušením známek nesouhlasí. „Asi by nebylo moc složité k vysvědčení přidat i celkové slovní zhodnocení práce a dovedností žáků. Hlavně, aby si žáci nezačali počítat množství vybarvených čtverečků. Vzájemné porovnávání by je mohlo stresovat," řekl Luksík.

Klasické známkování hájí i Vladimír Škuta, ředitel Základní školy Jindřicha Matiegky v Mělníku. "Kdyby bylo slovní hodnocení na vysvědčení tak vysoce přínosné, využívala by je už nyní většina škol, požadovala by je většina rodičů. Je ovšem evidentní, že tomu tak není," poznamenal ředitel, podle kterého má známkování vypovídající hodnotu: je stručné, jasné a výstižné. „Rozumí mu každý, protože má u nás hlubokou historii. Vytvářet slovní konstrukce pro slovní hodnocení je pro učitele, žáky, rodiče i ostatní adresáty zbytečně komplikované," dodal.

Naopak ke zrušení známkování se přiklání Lenky Přibylová, ředitelka Základní Školy v Hoříně - avšak za jasných podmínek. „Balo by nutné připravit rodiče na to, jak chápat kritéria a jak z nich vyvodit úspěšnost dítěte, případně zpočátku uvést přibližné srovnání se známkou," vysvětlila.

Názory ředitelů škol nebo jejich zástupců

Vladimír Škuta, Základní škola Jindřicha Matiegky Mělník

Já osobně bych známkování nerušil. Kdo z vyučujících to uzná za vhodné, může už nyní hodnocení klasifikací doplnit slovním hodnocením žáka do elektronické žákovské knížky - za celé pololetí či jiný časový úsek. Případně je podle už dnes platné školské legislativy možné některé žáky či celou třídu hodnotit slovně v některých nebo ve všech předmětech a nemusíme to mít přikázáno jako jedinou možnost.

Jaroslav Kužel, Základní škola Ing. M. Plesingera-Božinova Neratovice

Toto rozhodně nevnímám jako něco, co je nutné měnit a řešit. Tento léty ověřený a zažitý model doposud fungoval, každé dítě se přeci těší na tu svou první známku na vysvědčení. Slovní hodnocení v první třídě je pouze pro rodiče, dítě to nechápe, ve složitém a dlouhém shrnutí jeho "úspěchů, neúspěchů, dosažených cílů a osvojených kompetencí" se neorientuje. O co jednodušší a pro dítě pochopitelnější je známka. Měla by ale být samozřejmě především motivující. Uvažovaný systém zaškrtávání stupnic 1 - 5 jednotlivých činností v každém předmětu zatím působí spíše úsměvně a připomíná něco mezi tipovací soutěží a testovou úlohou.

David Kulhan, ZŠ a MŠ Hostín u Vojkovic

Žáci v první i ve druhé třídě dostávají (tedy u nás to tak funguje) špatné známky zřídkakdy. Je pro ně krásný pocit dostat jedničku. Ta radost, nadšení a to, že se těší až notýsek (žákovskou knížku) ukážou doma, se ničemu nevyrovná. Čili já osobně s tím spíše nesouhlasím. Pokud by k tomu dojít mělo, tak pouze v případě adekvátní změny. Za tu nepovažuji přejít například na systém čtverečků.

Martin Luksík, Základní škola Václava Havla Kralupy nad Vltavou

S rušením známek nesouhlasím. Asi by nebylo moc složité k vysvědčení přidat i celkové slovní zhodnocení práce a dovedností žáků. Hlavně aby si žáci nezačali počítat množství vybarvených čtverečků. Vzájemné porovnávání by je mohlo stresovat.

Jana Basařová, Základní škola Velký Borek

V naší škole s prvním stupněm jsme proti zrušení známkování. Známka je pro dítě jednoznačným ohodnocením jeho práce. Z naší zkušenosti známky chtějí děti i rodiče. Mnohdy ze slovního hodnocení není patrno, jak vlastně žák prospívá, a rodiče se dotazují, jaké známce slovní hodnocení odpovídá, potom tedy toto hodnocení ztrácí smysl.

Jana Pravdová, Základní škola Liběchov

Zrušení známkování pro nejmenší žáky se nám nelíbí, tuto změnu nepodporujeme (děti rády dostávají jedničky, slouží jako motivace).

Lenka Přibylová, Základní škola Hořín

Známkování pro nejmenší žáky zrušit - souhlasím, ale je nutné připravit rodiče na to, jak chápat kritéria a jak z nich vyvodit úspěšnost dítěte, případně zpočátku uvést přibližné srovnání se známkou.

Iva Voglová, ZŠ a MŠ Horní Počaply

S plošným zrušením známkování nesouhlasím. Děti v první třídě se na známky těší. Mělo by se spíše více mluvit s rodiči a dětmi, a tím podporovat silné stránky žáka a rozvíjet slabší stránky. Pokud žák ví, že udělal skoro celé cvičení dobře a občas něco splete, nevidím problém v tom, že dostane třeba 1- nebo 2. Problém nastává v tom, když se učitel zaměří pouze na testy a na chyby, které jsou mnohdy bez zpětné vazby. Žáci pak ztrácejí motivaci a nerozvíjejí tím zdravou zvědavost, a když zjistí, že se nemá cenu snažit, vše končí. Mělo by se spíše přemýšlet o menším počtu žáků ve třídách a větší komunikaci mezi rodinou, žáky a školou.