„Na Mělníku byl jako jinde v Čechách relativní klid," zmínil se o době krátce po 17. listopadu 1989 ředitel Státního okresního archivu v Mělníku Dalibor Státník. Hlavní město už přitom ve stejné době žilo revolučním životem.

Své město chtěl z klidných dní probrat Martin Pecina, který spolu s několika přáteli cítil potřebu, že musí začít jednat. „Začali jsme se scházet v panelákovém bytě u Ivana Václavíka, který se pak stal prvním polistopadovým starostou Mělníka," odhalil před časem své vzpomínky pro Mělnický deník Martin Pecina, který před pětadvaceti lety pracoval jako ochranář přírody ve Správě chráněné krajinné oblasti Kokořínsko.

Rozhýbat revoluci v Mělníku se s Martinem Pecinou a Ivanem Václavíkem při společných schůzkách snažili divadelník Vladimír Dědek, profesor gymnázia Antonín Vrba, učitel na stavební průmyslovce Stanislav Zelenka a hudebníci Miroslav Kraus a Stanislav Tatar. A povedlo se jim to.

„Byli jsme naštvaní, že se v Praze něco děje a Mělník doslova spí," připomněl Martin Pecina a dodal, že generální stávku připravil spolu s dalšími asi třiceti lidmi v prostorách mělnického zámku, kde měl jako ochranář svou kancelář. Na přípravě mělnické generální stávky pracovali společně celou noc.

Postupně se k aktivním Mělničanům začínali připojovat další lidé a společně se podíleli na pádu komunistického režimu. Za krátkou dobu založili i Občanské fórum, jehož prvním mluvčím se stal právě Martin Pecina.

Generální stávka byla v celém Československu svolána na pondělí 27. listopadu 1989. Lidé z Mělnicka se tehdy sešli v historickém centru Mělníka na dnešním náměstí Míru. Řečníci, mezi nimiž byla i řada studentů, kteří se deset dní před tím účastnili demonstrace na Václavském náměstí v Praze, promlouvali z pódia stojícího před prodejnou dětského textilu.

Mělnické náměstí bylo zcela zaplněné lidmi, kteří si přáli změnu režimu.

„Myslím, že na náměstí Míru se nikdy nesešlo tolik lidí jako při generální stávce," uvedl Dalibor Státník, který den předtím poskakoval v mrazivém dni na Letenské pláni společně s půl milionem dalších lidí.

Generální stávka neměla v Mělníku dramatický průběh, obešla se bez zranění. „I když se mezi námi pohybovalo několik estébáků, nikdo z nich už si nedovolil nic podniknout," doplnil Martin Pecina.

Dalibor Státník, který v době Sametové revoluce pracoval ve Všeodborovém archivu Ústřední rady odborů v Praze, se domnívá, že rychlý spád listopadových událostí zastihl českou veřejnost nepřipravenou.

„Napětí bylo. Všichni věděli, že se něco musí stát, ale například jeden můj kamarád ještě v létě téhož roku emigroval. A nebyl sám. Pak byl každý chytrý, že se vědělo, že to vydrží tak do švestek," poznamenal ředitel mělnického archivu.