Čas strávený v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích není pro pacienty žádnou noční můrou. Nikdo je nezkrápí ledovou vodou. Nespí zavření 
v pokojích s mřížemi na oknech. Netřesou se ani 
s elektřinou napojenou v těle. To je dávná minulost, která děsí už jen diváky filmů jako je například Přelet nad kukaččím hnízdem. Potvrzuje to náměstek pro léčebně preventivní péči beřkovické léčebny Robert Kučera.

Jak dlouho vlastně léčebna v Horních Beřkovicích existuje?
Od roku 1891, kdy byla založena jako filiálka Zemského ústavu pro choromyslné 
v Praze. Samostatnou právní subjektivitu získala v roce 1919.

Kolik se v beřkovické léčebně léčí pacientů?
V naší léčebně máme aktuálně k dispozici 550 lůžek. Celkově však ročně naší hospitalizací projde téměř dva a půl tisíce pacientů.

Na pacienty s jakou diagnózou se léčebna soustředí?
Léčebna v Horních Beřkovicích je moderní, multidisciplinární psychiatrické centrum, což znamená, že se u nás léčí pacienti prakticky z celého spektra psychiatrických onemocnění. Máme pavilony, kde se léčí pacienti s organickými poruchami mozku jako jsou demence, pak pavilony se zaměřením na závislosti, tím mám na mysli především alkohol, z drog pak heroin i pervitin a z procesuálních závislostí také gambling. Další samostatnou kapitolou jsou oddělení zaměřená na psychózy, tedy na pacienty, kteří mají významným způsobem narušenou mysl nebo poruchy vnímání. A dále poruchy nálady, takzvané deprese a mánie. Prestižně máme i samostatný psychoterapeutický pavilon pro pacienty s neurózami, které se projevují stejně jako například postava Jacka Nicholsona ve filmu Lepší už to nebude.

Je pobyt v léčebně založen čistě na dobrovolnictví, nebo přijímáte i pacienty, kterým léčbu nařídil soud?
V naší léčebně, což je 
nejvýznamnější zařízení 
Ústeckého kraje v oblasti 
psychiatrie, přijímáme i pacienty, jimž léčbu nařídil soud.

A v jakém případě může léčbu nařídit soud?
V současné době ze dvou důvodů. Zaprvé z důvodu takzvaného pozorování, kdy zkoumáme duševní stav pacienta, abychom rozhodli, zda je duševně nemocný, nebo to jen předstírá. A za druhé z důvodu ústavní ochranné léčby, a to protialkoholní, protitoxikomanické u závislostí, sexuologické u pacientů s deviací a psychiatrické u pacientů s duševní chorobou.

 Jaká je průměrná doba pobytu v léčebně?
Průměrná doba pobytu v naší léčebně je naprosto různá podle oddělení, kde je pacient hospitalizován. Máme i tři oddělení, kde jsou pacienti více než rok, většina oddělení však má délku pobytu jeden až tři měsíce a máme i pět oddělení, kde je délka pobytu do šesti týdnů.

O jaké diagnózy jde většinou u krátkých pobytů?
Jde prakticky o všechny diagnózy, tj. poruchy nálady, psychotické ataky akutní dekompenzace u závislostí, poruch osobnosti a neuróz. Pro zajímavost neurózy mají u nás samostatný strukturovaný šestitýdenní psychoterapeutický program na samostatném pavilonu.

A stává se, že se některý pacient do léčebny vrátí?
Ano, stává se, že se pacienti vracejí. Nejčastěji se to týká pacientů, kteří mají nějaké složité sociální zázemí a současně jsou závislí na nějaké návykové látce. Castěji se vrací i pacienti trpící schizofrenií. Součástí této nemoci často bývá nechuť brát léky. Tím, že léky neberou, se jim enormně zvyšuje pravděpodobnost návratu tohoto onemocnění. Berou léky, mají pocit, že jsou zdraví, a protože jsou zdraví, není přeci důvod, aby něco brali. Přestanou a choroba se plíživě vrátí, nestačí to zaznamenat, protože když se vrací tato choroba, nemocný postupně ztrácí náhled na své obtíže.

Jak velká část pacientů se schizofrenií se tedy vrací?
Se schizofrenií se vrátí zhruba třetina pacientů.

Jaké formy terapie léčebna nabízí?
Základem naší léčby je individuální přístup ke každému pacientovi kombinací biologické léčby podpořené intenzivní psychoterapií a strukturovanými režimovými opatřeními s různým poměrem těchto přístupů u každého našeho pacienta. To znamená propojení v různé míře pečlivého titrování psychiatrických léků někdy podpořených i elektrokonvulzivní terapií na jedné straně a na druhé straně intenzivní psychoterapeutický program, který probíhá individuálně nebo ve skupinách.

Spousta lidí má s léčebnou spojené skotské střiky nebo například zavírání do klecí. Existuje něco podobného, nebo jde už o minulost?
Vzhledem k tomu, že se prokázalo, že účinnost skotských střiků v psychiatrii je opravdu minimální až nicotná, tak jsou dávno zrušeny. Nicméně je pravda, že před nějakými čtyřiceti lety byly ještě využívány. V Horních Beřkovicích neexistují síťová ani klecová lůžka, v minulosti zde skutečně nějaká byla, asi tak ve stejné době jako skotské střiky.

Jaké jsou „nejnepříjemnější" terapie, které jsou při léčbě nezbytné?
Nejnepříjemnější terapie v podstatě neexistuje. Nejnepříjemnější je choroba sama o sobě, která vás drtí. Například deprese je mimořádně zničující onemocnění, kdy jediný důvod proč se člověk nezabije, je ten, že má tak málo vnitřní energie, že nemá obvykle ani sílu se zabít.

Dostanou se do léčebny například i pachatelé závažných trestných činů?
Máme zde čtyři oddělení, kde se nacházejí i pachatelé závažných trestných činů, z nichž jedno obsahuje pachatele nejnebezpečnějších trestných činů. Aktuálně máme na jednom z těchto oddělení dva pachatele, kteří dostali doživotí, a tři, kteří dostali dvacet let.

Jakým způsobem mohou pacienti trávit volný čas?
Léčebna nabízí pro pacienty, kteří mají povolené volné vycházky, poměrně velké množství aktivit. Rádi hrají nohejbal, tenis, k dispozici je i hřiště na plážový volejbal, intenzivní máme kulturní činnost v multicentru. Pacienti, kteří jsou těsně před opuštěním léčebny, mají umožněno chodit na procházky mimo areál.

Máte také uzavřená oddělení?
Zhruba jednu třetinu. Jsou uzamčená, ale pacienti chodí v rámci společných vycházek pod dohledem sestry v areálu.

Stává se, že by někdo z léčebny utekl?
Ano, stává se to. My u nás takové pacienty rozdělujeme na dvě skupiny. V případě, že se jedná o pacienta, který není nebezpečný sobě nebo okolí, je to jeho svobodné rozhodnutí, kdy není důvod kontaktovat policii. Pak jsou pacienti, u nichž se domníváme, že ohrožují sebe nebo své okolí nebo jsou zbaveni způsobilosti k právním úkonům. V takovém případě je nutné rychle jejich opuštění léčebny oznámit policii spolu s přesným popisem pacienta. Následně se rozjíždí pátrání.

Vždy je dopaden?
Vždycky, ale někdy to trvá třeba i týdny.

Vznikají mezi pacienty nějaké citové vazby?
Mezi pacienty někdy vznikají citové vazby, ale není to z naší strany podporováno. Pacienti, kteří k nám přicházejí, podepisují takzvanou terapeutickou smlouvu, v níž je obsaženo, že nebude docházet k projevům otevřeného sexuálního chování. Může se stát, že se někdo zamiluje, což je v pořádku, ale nelze připustit, aby se takto otevřeně projevoval na veřejnosti, dokud je sám v léčbě. Citové vazby vznikají, ale v léčebně jsou na úrovni platonického vztahu.

Jak moc volnosti pacienti mají?
Vyjma nebezpečných pacientů sobě či okolí nebo těch, kteří jsou ve zdravotním stavu, ve kterém mají akutní somatické onemocnění, mohou všichni ostatní pacienti na volné vycházky.

Existuje něco jako spouštěč psychických nemocí?
Marihuana může být spouštěčem schizofrenie, známým spouštěčem je LSD, u depresí je to třeba stres. Princip tkví v tom, že prakticky všichni lidé mají určitou míru predispozice onemocnět nějak psychicky, ale naštěstí většinou se nedostanou ve svém okolí do takové situace, která by byla spouštěčem tohoto onemocnění, a proto zůstávají duševně zdraví po celý život. Dnešní společnost je však uspěchaná, stresových faktorů přibývá, a proto, jak jsem vysvětlil dříve, je i více duševních onemocnění než dříve.

MUDr. Robert Kučera žije v Praze, je ženatý, má čtyři děti. Je psychiatrem v PLHB, v užší specializaci se věnuje gerontopsychiatrii a návykovým nemocem, je náměstkem pro léčebnou a preventivní péči, podařilo se mu otevřít první samostatné oddělení specializované na psychoterapii pro seniory a první oddělení v zemi, které je zaměřené na ochrannou léčbu pacientů se závislostí.