Jinými slovy žáci osmých a devátých tříd si díky projektu mohou vyzkoušet léty ověřený vědomostní a osobnostní test, který vyhodnotí, jací vlastně jsou, co umějí a jakým směrem by se měl jejich další život ubírat.

O průběhu a výsledcích testování, kterým si před několika dny prošli všichni deváťáci, jsme si povídali s výchovnou poradkyní Pavlou Rosyvkovou, která má celý projekt na starosti.

Jak jste se o projektu vlastně dozvěděla?
Naši školu oslovili přímo z Republikového centra vzdělávání, které se zaměřuje na výzkum profesních uplatnění a celý projekt připravilo. Mají mnohaleté zkušenosti s počítačovou diagnostikou. Testy, které vytvářejí, se týkají více úrovní společenského spektra, nejen základních škol. Jsou doporučované například také maturantům nebo firmám, které je využívají při přijímacích řízeních. A využívají je i úřady práce, když někdo žádá o rekvalifikaci.

Oslovili? Znamená to, že testování bylo pro žáky zdarma?
Ano, v letošním roce ano. Před dvěma týdny proběhlo testování devátých ročníků, na jaře pak budeme v rámci projektu testovat ještě osmáky. Pokud bychom však chtěli pokračovat i v následujících letech, museli bychom každý test zaplatit. V přepočtu se to pohybuje kolem pěti set korun na jednoho žáka.

To není zrovna málo.
Není, máte pravdu. Je mi jasné, že rodiče dětí něco takového nebudou ochotní či dokonce schopní uhradit. Proto jsme uvažovali, že bychom zkusili vypsat nějaký grant, ať už na město či k jiným organizacím, abychom to mohli zafinancovat sami. Samozřejmě za podmínky, že budou mít testy u dětí úspěch a třeba je i motivují k lepším výsledkům a zodpovědnější práci v hodinách.

Pojďme k samotnému testování. Kolik žáků se ho zúčastnilo?
Máme 61 deváťáků a nikdo z nich nabídku zúčastnit se neodmítl. Samozřejmě jsme museli mít podepsaný souhlas zákonných zástupců, že se zapojením do projektu souhlasí.

A všichni podepsali?
Ano. Ačkoliv jsem si myslela, že někteří žáci nakonec nepřijdou, účast byla velká. Dokonce se mi ozvali rodiče jedné žákyně, která byla v době testování nemocná, že chtějí, aby jejich dcera test absolvovala spolu se svými spolužáky. Domluvili jsme se proto, že ho udělá z domova ve stejnou dobu jako my tady.

To je možné?
Samozřejmě. Celý test probíhá přes internet, stačí se tedy přihlásit do předem připraveného rozhraní, kde si žáci test najdou a spustí.

Předtím ale ještě musí vyplnit dotazník, že?
Ano, už na něm je přitom vidět, o jak propracovaný projekt se jedná. Děti totiž vyplňují nejen základní údaje, jako jsou jméno a příjmení a známky z konce osmého ročníku, ale také další údaje, které pomáhají s vyhodnocením. Výsledky jsou díky tomu relativně dost přesné a jsou ušité na míru každému jednomu danému dítěti.

Můžete uvést příklad toho, co všechno žáci v dotazníku vyplňují?
Například si vybírají, jaký typ vzdělání by chtěli získat, zda jim stačí výuční list, nebo chtějí maturitu. Dále alespoň přibližně napíšou, jaký obor by je vlastně bavil, k tomu jim pomáhá tabulka, která je součástí vysvětlivek. Velmi mile mě překvapilo, že součástí dotazníku je také ohodnocení zdravotního stavu, protože spousta dětí má nějaké zdravotní omezení. A pak je tam také bod týkající se pracovních omezení. Když jsme dotazníky vyplňovali, mnoho žáků nevědělo, co si pod tím představit. Ale jakmile si uvědomili, že jim třeba nedělá dobře pohled na krev nebo pohyb ve výškách, okamžitě otázku pochopili. A samozřejmě nechybí ani otázka týkající se zájmů a koníčků.

Dobře, takže žáci vyplní dotazník, nechají ho podepsat rodiči a pak přijdou na test. Jak ten probíhá?
Každý test má 17 podtestů. Když to děti zjistily, šly do kolen. A když si rozklikly první test a zjistili, že má 240 otázek, byly z toho úplně vyřízené. Nicméně brzy zjistily, že princip vyplňování je vlastně hrozně jednoduchý a rychlý. První test se týká  zájmové orientace, kde děti hodnotí jednotlivá povolání podle toho, jak se jim líbí. To trvá tak dvacet až pětadvacet minut. Pak přijde na řadu vědomostní test, který je rozdělený na češtinu, matematiku a všeobecně vzdělávací test. Na každý z nich mají pět minut.

Jenom pět minut? Na kolik otázek?
Přibližně na dvacet. Nicméně testy nejsou primárně o nějakých naučených znalostech ze školy. Spíše jde o to, že děti pracují ve stresu a časovém presu a my chceme, aby dokázaly, jak při takové zátěži zvládají využívat své schopnosti a vědomosti.

Dobrá, to byly vědomostní testy. A dál?
Po nich následuje řada časových testů, které testují výkonové schopnosti dětí z různých oborů. Je tam verbální logika, numerická logika, percepční logika a pochopení, představivost, technické schopnosti, bystrost a postřeh, analýza a analytické schopnosti a nakonec trénování paměti. Po tom všem přijdou na řadu asi nejzajímavější testy. Netrénují totiž znalosti a schopnosti, ale reakce. Děti najednou musí odložit myš a přesunou prsty na klávesnici. Měří se rychlost reakcí oko – ruka, rychlost koordinace pohybů a plná koncentrace.

To ale musí žáky poměrně dost unavit.
Ano, opravdu z toho byli hodně vyčerpaní. Nicméně to pořád není konec, protože pak přichází další zátěž, a to je test osobnosti. Díky němu se dozvědí, jací vlastně jsou, jaká vlastnost u nich převládá. Jestli jsou samostatní, pasivní, živí, dominantní… A také zjistí, jaký typ osobnosti jsou, zda patří mezi choleriky, melancholiky, flegmatiky nebo sangviniky. Na úplný závěr pak na ně čeká ještě pár testíků zaměřených na profesní předpoklady. Na to, v čem jsou dobří, jaké jsou jejich silné stránky a jaké profese jsou pro ně nejvhodnější. Celé to trvá asi dvě až dvě a půl hodiny.

Musím říct, že mi to přijde náročné už jenom z vašeho vyprávění…
Je pravda, že děti byly po testu úplně vyřízené a další den mi spousta z nich přiznala, že doma celé odpoledne prospaly. Byla to pro ně první příležitost v životě zkusit si něco takhle náročného, co vyžadovalo jejich stoprocentní nasazení a soustředění.

Když žáci testy dokončili, kdo je vyhodnocoval? Vy?
Ne, data z testů  se už v průběhu testování posílaly do Republikového centra, kde je po uzavření testu vyhodnocují zkušení psychologové. Bylo mi řečeno, že jde o psychology ve výslužbě, kteří se tím baví. Prý jsou schopní za den ohodnotit i sto takových testů.

Vy jste tedy dostala až konečné výsledky?
Ano, dostala jsem je vlastně do druhého dne.

Tak schválně, překvapilo vás na nich něco?
Přiznám se, že jsem očekávala mnohem horší výsledky. Když jsem dětem vyhodnocení dávala, říkala jsem jim, že mám konečně v ruce důkaz, že jsou to v uvozovkách flákači, povaleči a lenoši. Dá se totiž říct, že u devadesáti procent z nich vyšly mnohem lepší výsledky ve schopnostech a vědomostech, než jaké tady oni prokazují v hodinách a na co odpovídají jejich známky. To je obrovské číslo. A také důvod pro to, aby získaly motivaci něco se sebou dělat a svoje schopnosti jenom tak nezahodit.

Buďte trochu konkrétnější.
Hodnocení je nastavené bodově, kdy sto bodů je jakýsi průměr. A my tu například máme dítě, které mělo prostorovou představivost na 150 bodech, to už je opravdu hodně. Taková schopnost už je velmi rozvinutá.

Jakému oboru by se takový žák měl věnovat? Co mu vyšlo?
Výtvarnictví. A představte si, že jde o holčinu, která má o tento obor opravdu enormní zájem. Budeme spolu vyplňovat přihlášku na střední školu s oborem grafický design.

Z pozice výchovné poradkyně znáte žáky poměrně dobře. Jak moc přesné podle vás výsledky testování byly?
V minulosti jsme dělali různé zájmové a profesní testy na internetu, ale vždycky vyšly takové obecné informace. Tady dostaly děti do rukou přesné výsledky, kdy se dozvěděly, kam by měly směřovat, jaký obor studovat a na jakém typu školy. Když jsem se při interpretacích výsledků dětí zeptala, jestli má někdo pocit, že ten test není alespoň z poloviny o něm, nikdo se nepřihlásil. Tohle bylo to nejpodrobnější testování, pokud jde o volbu povolání, které jsem kdy zažila. Stačí taková odpověď?

Naprosto. Ještě mi povězte, opakoval se ve výsledcích některý obor více než jiné?
Určitě tu budeme mít hodně schopných elektrotechniků a elektromechaniků, to bylo poměrně časté. Pak se tu objevovaly také obory s uměleckým zaměřením, například truhlář či čalouník. Zhruba pěti dětem vyšla jako ideální nějaká střední pedagogická nebo zdravotnická škola. Byly tu i obory směřující k počítačům nebo k řemeslům. A samozřejmě dost často byla zastoupena gymnázia nebo obchodní akademie.

Co teď bude následovat? Počítáte s tím, že za vámi přijdou rodiče některých žáků a budou si chtít o výsledcích promluvit?
Přesně tak. Mně přitom výsledky hodně pomohou. Mohu si je vytáhnout a s rodiči, kteří mají někdy různé představy o tom, co by jejich dítě mělo studovat a na jakou školu by mělo zamířit, o nich podebatovat. Navíc jsme domluvení s pracovnicí Republikového centra, že přijede a ten, kdo bude mít  pocit, že ty výsledky nějak nesedí nebo jim nerozumí, bude moci přijít a individuálně je zkonzultovat.

Ta doporučení, která žákům vyšla, ale přece nejsou závazná.
To určitě ne! Jsou vyjádřena procentuálně, zpravidla se pohybují mezi šedesáti a pětasedmdesáti procenty. Víc už to ani nejde, pak už by totiž nešlo o doporučení.

Vaše škola je jediná v regionu, která se do projektu přihlásila?
Pokud vím, tak stejný projekt probíhá už pouze na jedné základní škole v Kralupech  nad Vltavou, jinak jsme jediní. Věřím ale, že by to mohlo zaujmout i ostatní školy a v rámci spolupráce bychom pak mohli nějakým způsobem hromadně požádat o grant, který by nám pomohl testování žáků v budoucích letech zaplatit.

VIZITKA
Pavla Rosyvková vystudovala pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, obor dějepis a latina. Na neratovické základní škole učí devátým rokem a pracuje zde také jako výchovná poradkyně a poradce pro volbu budoucího povolání. Je svobodná, bezdětná. Ve volných chvílích čte knihy, cvičí zumbu a jezdí na motorce.