Michal Plavec
35 let, publicista, první věci publikoval v roce 1990, je autorem sedmi a spoluautorem tří publikací, jeho básně a prózy vyšly ve čtyřech antologiích současné literatury, píše do novin, časopisů, odborných periodik, píše a podílím se na tvorbě scénářů pro dokumentární reportáže, filmy a seriály pro Českou televizi
________________________________________

Jste regionální historik. Jakým způsobem získáváte informace či dokumenty? Jak jste se k této profesi dostal?
Pojem regionální historik je úzce spjatý s určitým regionem. V tomto ohledu již úzce regionálním historikem nejsem, neboť jsem již opustil vody rodného regionu, kterým je Nymbursko. Dokumenty získávám bádáním v archivech a muzeích, nejen českých. Konzultuji s kolegy. Zvláště s Jiřím Rajlichem. Touha psát knížky u mne byla od mládí. Vycházela z mé posedlosti knihami jako takovými. Ještě dnes dokážu přečíst vše, co mi přijde pod ruku.

Jaká konkrétní historická témata vás zajímají?
Poslední dobou mě zajímají zvláště novější dějiny, třebaže na úplném počátku stálo zaujetí obdobím českých dějin nazvaným výstižně Zikmundem Wintrem Zlatá éra českých měst. Pokud to vezmeme poněkud šířeji, jedná se o období konce 15. století do počátku třicetileté války. Nyní se zaobírám hlavně 20. stoletím, vznikem nových států po roce 1918. Zvláště mě zajímají okolnosti vzniku pobaltských států a na druhou stranu důvody, proč se jako státní útvar nemohlo udržet samostatné Bělorusko nebo Ukrajina. S tím jsou pochopitelně spojeny i události druhé světové války a události po jejím skončení.

Proč jste se zaměřil právě na období druhé světové války?
V letech 1999 až 2001 jsem pracoval pro Společnost Člověk v tísni. Zkušenosti z oblastí postižených válkou a ovládaných diktátorskými režimy mě přiměly, abych se hlouběji ponořil do událostí v Čechách za druhé světové války. Na základě vlastní zkušenosti a historické skutečnosti jsem se snažil dopídit odpovědi na otázku Proč? Nedopídil jsem se, ale zájem o druhoválečnou tematiku zůstal. A nyní ho úročím v knihách. Bomby pod Řípem jsou druhou knihou v řadě publikací věnovaných náletům za druhé světové války a třetí mojí publikací obecně o druhé světové válce.

Jak toto období zasáhlo vaši rodinu, čerpal jste ze vzpomínek vašich příbuzných?
Každá válka zasáhne každého, ať přímo nebo nepřímo. Zůstalo ve mne především vyprávění mé babičky, byť odešla již před čtvrtstoletím. Nic není černé a bílé. Na osudech příbuzných si uvědomuji určitou schizofrenii obyvatel střední a východní Evropy. Stále mezi dvěma mlýnskými kameny. Kdo je osvoboditel a kdo zrádce?

Ve svých publikacích jste se zabýval válečným letectvím. Jaký vztah máte k letadlům? Létáte rád, máte pilotní průkaz?
Jako každý chlap v sobě nesu zájem o nějaký druh techniky, v mém případě to jsou lodě a letadla, ovšem chci aby se v mým knihách zrcadlily především lidské osudy. Řeč faktografických údajů a čísel archivních materiálů má bez osobních svědectví pro většinu čtenářů nulovou hodnotu. A co se týče letadel, létám rád, znám a přátelím se s mnoha letci, bývalými i současnými, českými i zahraničními. Pilotní průkaz nemám, zatím mě nenapadlo si ho udělat.

Píšete většinou o ponurém válečném období. Necítíte někdy potřebu napsat naopak něco „lehčího“, humorného či zábavného?Musím přiznat, že těžiště mé tvorby od roku 2005 leží právě ve válečné tématice. Jak v knihách, tak v dokumentárních reportážích a filmech. To ovšem neznamená, že kromě literatury faktu nepíšu i volnou prózu a poezii. Zda je i ona pochmurná, musí posoudit sami čtenáři.

Stalo se vám někdy, že jste při svém bádání objevil nějakou opravdu zajímavou historku, dokument či fotografii?
To přímo patří k této práci. Každým dnem studia v archivu získáváte nové a nové vědomosti, poznatky. Každý střípek je něčím novým, nepoznaným. Z tohoto pohledu je opravdu zajímavou skutečností každá zdánlivá maličkost. Ovšem většinou na to nejzávažnější, nejdůležitější, narazíte či přijdete ve chvíli, kdy jste již definitivně uzavřela knihu a text odeslala na zlom. Každý z autorů literatury faktu vám to potvrdí.

Poslední kniha Bomby pod Řípem je také z válečného období. Proč tato kniha vznikla?
Po úspěchu předcházející knížky o náletech na Kolín mě požádal nakladatel Arnošt Moucha, zda bych nezpracoval něco o tragickém náletu na Kralupy nad Vltavou. Jakkoliv byl poslední nálet obzvláště tragický, popis dvou náletů na Kralupy by na samostatnou knížku nevydal. Čtenářům jsme proto předložili stručný náčrt aktivit vojenského letectva na Mělnicku, Kralupsku a Roudnicku v letech 1938 až 1945. Včetně operací československého letectva z polních letišť Kralupy nad Vltavou a Zlosyň v září a říjnu 1938, náletu na Mělník v noci z 13. na 14. února 1945, letecké bitvy nad Kralupami 31. března 1945 nebo sovětských náletů na Mělník a Byšice první mírový den 9. května 1945. Vzhledem k geografické poloze sídel knížka dostala název Bomby pod Řípem. Vrchol posvátné hory ani její úpatí podle mých poznatků žádná střela nebo bomba nezasáhla. Pouze několik letáků shozených z balonů.

Odhalil jste při svém bádání někdy nějakou nevyřešenou nebo záhadnou otázku, která by zcela změnila pohled na danou historickou událost?
V každém článků nebo knížce řešíte věci, které nejsou obecně známy. Jak jsem řekl, jakékoliv bádání přináší něco nového. Nehovořil bych o žádných závratných objevech. Stačí, že máte více informací a jejich spojením dojdete k novým závěrům. Pak je jen na vás, zda se vám tyto závěry podaří dále podložit a rozvinout. Bohužel, kolikrát vám takový poznatek zůstane ležet v šuplíku, neboť se musíte zabývat jiným tématem. Koneckonců, všechno má svůj čas zraní, i knížka, která skrývá vyřešení záhady. Čtenáři vám musí odpovědět otázku, co jim přinesla knížka Bomby pod Řípem nového.

Jak jste přiznal, píšete další knihu. Prozradíte nám, o čem bude?
Do konce roku již nic psát nechci. Dopsal jsem. Je to volné pokračování knížek o náletech na Kolín a bombardování Podřipska. Na trh přijde počátkem prosince. Jmenuje se Praha v plamenech a týká se bombardování hlavního města Prahy.