Terezu Macháčkovou, Ivanu Musilovou a Patrika Jakubů závěrečné kadeřnické zkoušky v neratovickém učilišti teprve čekají, přesto jsou pro ně sestřihy, melíry nebo slavnostní účesy už téměř hračkou.
S barevnými spreji se v posledním dubnovém dni před zraky mnoha diváků vyřádili na Prima Dni s Deníkem v Mělníku. A protože to bylo před Svatojakubskou nocí, pod jejich rukama se vlasy zájemců měnily v bláznivé pestrobarevné účesy.
Jak tito tři spolužáci vidí svou budoucnost a zda je už nyní o jejich práci zájem, mi prozradili ve společném rozhovoru.

Obracejí se na vás kamarádi či známí, abyste jim upravili vlasy?
Tereza:
Ano, i když ještě nejsem vyučená, tak se na mě často známí obracejí, že chtějí nový účes. Kamarádky ode mě chtějí například večerní účes, moderní střih nebo melír.
Patrik: Spousta kamarádů se na mě obrací, abych jim pomohl s úpravou jejich vlasů, ať už se jedná o účes, barvu, melír nebo střih. Rád vykonám jakýkoli úkol, protože se s každým novým vzhledem kamarádů učím víc a víc. Kamarádi mi věří, i když zatím nejsem vyučený, a za to jsem jim vděčný.
Ivana: Ano, docela hodně často.

První sestřihy učňů jsou prý někdy značně úsměvné, občas dopadnou tragicky. Jaké byly vaše první pokusy?
Tereza:
Když jsem měla poprvé sama ostříhat zákaznici, byla jsem hodně nervózní a bála jsem se, že něco zkazím a zákaznice se rozčílí a odejde. Postupovala jsme ale velmi pomalu a pod odborným dohledem paní mistrové. Myslím, že každý musí udělat poprvé chybu a tu chybu postupem času napravovat. Nemyslím si, že by to mělo dopadnout zrovna tragicky, ale zákaznice musí počítat s tím, že se na nich učíme. Jednou určitě budeme lepší.
Patrik: Někdy se člověk nasměje, co vznikne pod rukama začátečníka. Myslím si, že každý, kdo se učil, nikdy nevytvořil hned perfektní účes, ale velkou snahou a pracovitostí se dopracoval k profesionalitě. Moje první účesy nebyly nic perfektního, ale také nic špatného. Raději jsem se držel dál a spíš pozoroval, jak to udělat tak, aby zákazník odešel spokojený. Když člověk sleduje práci ostatních, hodně se naučí.
Ivana: Mé první pokusy nebyly tragické, radši jsem vždy ze začátku stříhala méně, než abych něco pokazila. Prozatím žádné špatné zkušenosti nemám.

Líbí se vám výstřední účesy, třeba dredy nebo vlasy obarvené na zeleno?
Tereza:
Ne, tento styl se mi moc nelíbí a určitě bych do něčeho takového nešla. Ale neodsuzuju nikoho, komu se to líbí. V tomto povolání si ani nemůžeme dovolit někomu vyčítat, co se mu líbí. Musíme jeho přání respektovat.
Patrik: Výstřední účesy patří do současné doby. Dnes si mohou zákazníci vybrat účesy bizarních tvarů, barev a střihů, což je pro nás rozhodně plus, jelikož si zkusíme opravdu všechno.
Ivana: Mně osobně se tyto modní extravagence nelíbí, ale každý má jiný styl a jiný názor.


Co si myslíte, že je na kadeřnickém povolání nejtěžší? Tereza: Nemůžu říct přesně, co je nejtěžší, ale myslím, že každá kadeřnice by měla mít dávku fantazie a estetického cítění. Musí vědět, co si může dovolit vytvořit na vlasech, aby to nebylo přehnané. A taky respektovat přání zákaznic. Ale myslím si, že hodně těžké je mít trpělivost. Když přijde do kadeřnictví velmi nepříjemná paní a začne vám nadávat a stěžovat si, tak to jsou nemilé chvíle.
Patrik: Na tomto povolání není téměř nic jednoduché, mezi nejsložitější věc počítám barevnou typologii. Jde o to sladit barvu pleti s oblečením a k tomu vymyslet vhodný střih a tvar účesu tak, aby tvořil perfektní celkový vzhled. To je podle mě ta nejtěžší věc, kterou zvládne jen opravdu dobrý kadeřník.
Ivana: Myslím si , že na tomto povolání není nic tak obtížného, co by se nedalo zvládnout. Alespoň pokud se tomu člověk věnuje a baví ho to.


V neratovické škole máte mnoho předmětů. Na který se těšíte, který byste naopak nejraději smazali z rozvrhu?
Tereza:
Nejraději bych zrušila český jazyk a matematiku. Nemám s nimi problém, ale nejsou moje nejoblíbenější. Nemám vlastně žádný oblíbený předmět, na který bych se zrovna těšila.
Patrik: Nejvíc mě asi baví odborné předměty, jako je technologie či materiály, ovšem úplně nejvíc mě baví psychologie. Naopak matematiku zrovna moc nemusím.
Ivana: Já osobně mám ráda odborné předměty a odborný výcvik. V oblibě naopak nemám matematiku, takže tu bych klidně vyřadila.

Jaké jsou vaše profesní cíle či plány? Tereza: Skoro každý v tomto oboru by chtěl mít jednou svůj salon. Já bych ho také ráda měla, ale nejdříve bych chtěla ještě studovat. Po dokončení této školy půjdu na ISŠT Mělník, kde chci studovat obor podnikání. Po dokončení maturity uvidím co dál.
Patrik: Moje profesní cíle nejsou moc růžově vybarvené a bude k nim dlouhá trnitá cesta. Jednou, když se to povede, bych se chtěl stát vlasovým stylistou a designerem. Bavilo by mě vytvářet celkový vzhled lidí úplně od počátku: od účesu, barev, střihu až k oblečení a líčení. A to nejlépe ve vlastním salonu, který by měl zahrnovat všechny služby o péči zákazníků. Tam bych chtěl mít taky psychologickou poradnu. Lidi by měly být v pohodě nejen co se týká vzhledu, ale také po duševní stránce.
Ivana: Rozhodla jsem se , že po vyučení půjdu na nástavbove studium v oboru podnikání, abych si udělala maturitu. Po ukončení této školy budu teprve přemýšlet, čemu se budu věnovat dál. Ale ráda bych se potom vrátila ke svému kadeřnickému řemeslu.

Tereza Macháčková je sedmnáctiletá studentka, která ráda tančí a sportuje nebo se baví se svými přáteli. A na nich také zkouší své kadeřnické umění. Chce dál studovat podnikání a dodělat si maturitu.
Patrik Jakubů se kromě stříhání a barvení vlasů občas začte do historických či psychologických knížek. Jako kadeřník – začátečník už má doma dva diplomy. Jednu cenu získal v soutěži v Praze za retro účes, který porota ocenila umístěním v první desítce, přičemž účastníků bylo celkem dvacet. A že to se svou prací myslí vážně, dokládají i tři certifikáty z různých školení. Patrikovi je osmnáct.
Ivana Musilová ráda čte, sportuje a hodně času věnuje také svému pejskovi. Je už plnoletá a stejně jako Tereza má v úmyslu vrhnout se do dalšího studia a dodělat si maturitu.