VYBRAT REGION
Zavřít mapu

ROZHOVOR: Kdo by poslouchal rozum, když je zamilovaný

Jeviněves - Barbora Benešová, kterázačínala před lety jako novinářka v Deníku, vydala svou prvotinu, fantasy román Bez volby.

13.2.2011 2
SDÍLEJ:

Přes den je Barbora Benešová maminkou na plný úvazek. Do světa fantazie mizí většinou až v noci, kdy její děti, čtyřletý Vojta a tříměsíční Adélka, spí. Foto: Deník/Petra Špitálská

Dnes je maminkou dvou malých dětí, která v noci mizí do světa fantazie. Přitom ale sedí doma u počítače.

Přestože jí právě vyšla první knížka, za spisovatelku se zatím nepovažuje. „Vydat knížku může každý, ale spisovatelem se stane až s uznáním čtenářů, kteří kupují a především chtějí další příběhy od stejného autora,“ říká šestadvacetiletá autorka.

Její román Bez volby je první částí fantasy trilogie. Druhý díl Apokalypsa by měl opustit tiskárnu během tohoto roku. A třetí díl právě píše.

Novinářské řemeslo je jiné než románové psaní. Byly pro vás zkušenosti z novin výhodou, nebo jste se naopak musela snažit je ze světa fantazie vyhnat?
Novinařina je podle mě mnohem těžší. Tam se člověk musí opírat o fakta, zatímco v románu je v podstatě jedno, jestli se vaše postava jmenuje Jana nebo Hana, jestli řekla to či ono. Ale v reálném životě vám za to politici utrhnou hlavu. Ve vysněném světě je všechno mnohem jednodušší, tam máte na zaplacení účtů pořád, a když ne – výhra v loterii je jistá. Zkušenosti z novin pro mě byly velkou výhodou, že jsem dokázala poskládat věty tak, aby dávaly smysl. A taky u rychlosti psaní, abych stíhala psát tak rychle, jak myslím.

Psávala jste už jako malá holka nebo teenager?
První „knihu“ jsem napsala, když mi bylo asi dvanáct. Byla ručně psaná v sešitě z matematiky a první, kdo ji četl, byl můj třídní na lyžáku. Psala jsem povídky a pohádky do školního časopisu na gymnáziu, kde jsem byla tehdy šéfredaktorkou, takže nebylo těžké svá díla prosadit. Jednu povídku dokonce odeslala moje profesorka češtiny do soutěže Bohumila Hrabala, podařilo se mi umístit se mezi padesáti nejlepšími a povídka vyšla v almanachu u příležitosti jeho narození.

A nápad napsat knížku Bez volby přišel až s dospělostí?
Pozadí tohoto příběhu se mi před očima odehrává už skoro deset let, jen jsem pořádně nevěděla, jak nápad uchopit. Pro mě je nejpodstatnější částí identita hlavního hrdiny Billyho, vždycky jsem chtěla být tajemným hrdinou, co zachraňuje svět. Žít na odlehlém místě, být něčím výjimečná a mít vlastní tajemství.

Knížka je určena především dospívajícím čtenářům?
Pořád se řadím mezi ty dospívající, rozhodně ještě nejsem vyzrálá a dospělá, i když mám dvě děti. Možná proto k nim mám tak blízko. Pořád si ráda hraju. Asi bych zatím nedokázala napsat nic filozofujícího, nedokážu ani dlouze popisovat krajinu, příběh musí mít spád, žádné nudné stránky, které většinou v knihách jako čtenář přeskakuji. Rozkvetlou louku s kytičkami popisuji jen jednou či dvěma větami, každý si pod tím stejně představí svou louku. Čtenáři chci předat svůj příběh, konverzaci mezi postavami, kde se dobře dají vystihnout emoce. Je asi pravda, že leckterý autor by dokázal z mé třísetstránkové knihy udělat román o tisíci stranách.

O běžný románek pro mládež nejde, je to spíš fantasy. Kolik toho na toto téma můžete prozradit, abyste čtenáře nepřipravila o překvapení?
Aby zachránil milovanou ženu a své ještě nenarozené dítě, musí zradit svou rodinu, vše, čemu dosud věřil a za co bojoval. Musí vyzradit své tajemství. Tajemství, pro které slíbil i zabíjet.

Hm. Zkusím to ještě jednou - jsem v polovině knížky a musím být na sebe přísná, abych se nepodívala na závěr. Kdo jsou ti v černých kápích? Naznačíte něco?
V lese u jednoho malého městečka pobíhají příšery, které unášejí mladé dívky. Co se s dívkami děje, nikdo neví. Do města přicházejí čtyři záhadné postavy – jsou to ty příšery z lesa nebo zachránci celého města? Mají jim lidé věřit, nebo ne? Každopádně jsou jiní, neobyčejní. Pochopitelně v mém románu nechybí ani láska, hlavní hrdinka se rozhoduje právě mezi láskou a vlastním bezpečím. Ale který teenager by poslouchal rozum, když je zamilovaný?

Musíte vzpomínat na dobu, kdy vám bylo …náct, nebo to jde samo?
Vzhledem k tomu, že mi náct… bylo naposledy před sedmi lety, což není tak dlouho, rozhodně ne. Nepociťuji příliš velkou změnu z …náct na …cet. Možná jen ty děti…

Vaše postavy nemají česká jména, proč právě anglická?
Nedovedu si představit, že by se moji hrdinové místo Emily a Billy jmenovali třeba Amálie a Vilém nebo Eva a Karel. Navíc mám pocit, že Amerika je pro nás tak daleko, že tam je možné všechno. A nadpřirozené, neobvyklé většinou automaticky řadíme hodně daleko od nás. Snad všichni autoři sci-fi a fantasy povídek používají cizí jména, buď vymyšlená nebo americká.

A kde se tedy děj románu odehrává?
Děj se odehrává někde v Americe, kde přesně, nevím, městečko se záhadným lesem, kde mizejí a umírají dívky, nemá pro mě jméno. V polovině knihy se děj přesouvá do Mexika, to už je tam zřejmé, ale víc samozřejmě prozrazovat nebudu, ať si to každý radši přečte.

Jak dlouho jste na knížce, která má skoro tři sta stran, pracovala?
Jak už jsem řekla, původní myšlenka vznikla skoro před deseti lety. Tehdejší nápad byl ovšem až pro druhou, záhadnější a nereálnou polovina knihy, tu první jsem vymyslela asi před dvěma lety, teprve potom jsem začala psát. Už před tím jsem měla kousky sepsané, ale většinu z nich jsem nikdy nepoužila, přiznám se, že původní návrhy vznikaly ve školní lavici.

Nebo pod lavicí?
Při hodinách, kdy jsem si měla psát zápisky, jsem místo toho čmárala do sešitu svůj příběh. Dá se říct, že tenhle příběh vznikl na pražském gymnáziu v Přípotoční. Když tak nad tím teď přemýšlím, většina postav vychází z podoby tehdejších skutečných studentů. Ti zlí vypadají jako moji méně oblíbení spolužáci a ti dobří jako moji tehdejší přátelé. A druhý díl je dokonce ještě starší než začátek prvního dílu. Zřejmě mě na tuto myšlenku přivedl nějaký film, který ve mně zanechal hluboký dojem.

Už máte hotový druhý díl, je tedy u prvního otevřený konec?
Druhý díl je v podstatě hotový, teď je zrovna ve fázi ležení. Navazuje na ten první teprve až po sedmnácti letech, kdy už nejde o mladistvé, ale o čtyřicátníky. A třetí díl těsně navazuje na ten druhý. Jsem zhruba v polovině třetího dílu, ovšem druhý nemůže vyjít, dokud třetí nedopíšu, vzhledem k tomu, že v něm doplňuji dějové nedostatky. Už se mi stalo, že si postava vzpomene na něco důležitého, co je ve druhém díle třeba připomenout. Abych se přiznala, nemám úplně jasno, jak to všechno dopadne. Mám jen mlhavou představu.

A co díl čtvrtý…
Kdyby se náhodou zadařilo a kniha se čtenářům líbila, došlo by zřejmě i na další díly, ale to je zatím ve hvězdách – a navíc jde o trilogii. Spíš bych ráda psala o životě Billyho v době před prvním dílem, protože v mé knize už pro něho všechno končí. Opouští rodinu a celý svůj dosavadní život. To by totiž teprve byl můj úplně prvotní nápad. Chtěla bych předat čtenářům celou svou myšlenku, mám namalované mapy celého příběhu, portréty jednotlivých postav, zkrátka toho všeho mám plnou pracovnu.

Měla jste předem hotovou celou dějovou linii románu, co když pak něco závratného přišlo až během psaní?
Než jsem začala psát, měla jsem naprosto jasno, jak bude děj vypadat. Finální verze je ovšem zcela odlišná. Spousta věcí přicházela právě během psaní. Často se mi stávalo, že mě napadlo něco naprosto dokonalého, co se stane až za nějaký čas. Když jsem ovšem k tomu místu došla, zapomněla jsem to. Nakonec jsem začala psát na přeskáčku, co mě napadalo. Potom jsem dávala děj dohromady. Nakonec to dopadlo tak, že mě moje nejlepší kamarádka musela upozorňovat na jemné nedostatky, jako například, že hlavní hrdinka píše esemesku a asi po dalších dvaceti stránkách teprve dostává svůj první mobil. Nakonec jsem to, doufám, s její pomocí dokázala vychytat.

A kdy si vůbec máma dvou malých dětí může sednout ke psaní?
Většinou v noci, ale až potom, co se mi podaří dát náš domov aspoň trochu dohromady. Někdy i přes den, kdy je starší syn ve školce a moje tříměsíční holčička spí. Ale je pravda, že nejvíce času jsem měla v době, kdy jsem byla těhotná, byla jsem na rizikovém těhotenství, takže jsem logicky nesměla nic dělat. Tehdy jsem knihu konečně dokončila kompletně. Před tím totiž román ležel skoro rok v šuplíku, neměla jsem na něj náladu. Navíc, jak všude radí začínajícím spisovatelům, nápad se musí nechat uležet, takže můj příběh je skutečně uleželý dokonale.

Jaké knížky vy sama ráda čtete?
Já čtu v podstatě všechno a ráda. Vždycky mám nějaké období, kterého se nakonec nabažím a čtu zase jiný žánr. Povinnou četbu ve škole jsem přečetla v podstatě celou, kromě Babičky, přiznám se, že tu jsem prostě nezvládla. Ale Puškina, Bulgakova, dokonce i Máchův Máj jsem zvládla a líbil se mi, jeden čas jsem dokonce četla pořád dokola veršovaného Evžena Oněgina. Ale na druhou stranu mám ráda i fantasy a klidně zvládnu i romány pro dívky. Teď mám období afrických tragédií, ženy v otroctví, život za arabským závojem a v harému.

A co čtete dětem?
Moje tříměsíční dcerka se zatím musí podřizovat čtyřletému synovi, teď se čte to, co má rád on. To znamená o dinosaurech. Encyklopedie i pohádky nebo se díváme na dokumenty. Dětská paměť je neuvěřitelná, pamatuje si všechny složité názvy, které mám sama problémy i přečíst. Musím být ve střehu, nesmím to odfláknout a vymyslet si jméno dinosaura, hned mě opravuje. Dokonce se mi stalo, že jsme měli večer návštěvu, bylo veselo, syn přiběhl a volal, že už se býložravé Uintaterium pere s všežravým Brontoteriem. Kamarád, který se v dinosaurech nevyzná, mi povídá: „Teda na to, že jsou mu čtyři, dost špatně mluví, protože jsem mu nerozuměl ani slovo.“

Pocházíte z Prahy, teď bydlíte na malé vesnici. Sníte o návratu do města, nebo jste tam šťastná?
Praha je krásné město, ráda tam jezdím, ale bydlet bych tam už nechtěla. Není nad to vylézt v teplákách na dvorek a klidně v nich jít i do krámu. Ve městě bych tak asi nešla. Jsem na vesnici ráda, líbí se mi tu.

Šestadvacetiletá Barbora Benešová žije v Jeviněvsi na Mělnicku. Po gymnáziu pracovala jako novinářka v Deníku, nyní je maminkou dvou malých dětí, čtyřletého Vojty a tříměsíční Adélky, a začínající spisovatelkou. Její prvotinu Bez volby zatím čtenáři na pultech knihkupectví nenajdou, mohou si ji ale objednat na mailové adrese benesova@prahanoviny.cz.

Autor: Petra Špitálská

13.2.2011 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

SERVIS

Obchod - Obchod Obchodní referent 25 000 Kč

Obchodní referenti Obchodní referenti. Požadované vzdělání: úsv. Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 25000 kč, mzda max. 30000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: - zajišťování obchodní agendy, telefonická a e-mailová komunikace se zákazníky, příjem a zpracování objednávek, příprava nabídek, řešení případných reklamcí, příprava podkladů pro obchodní jednání, vyhodnocování objemu prodejů a potřeby nákupu dle jednotlivých dodavatelů, sortimentu a druhů, kooperace s výrobou, plánováním, expedicí, účtárnou a zahraničními kolegy, Požadujeme: SŠ vzdělání ukončené maturitou, znalost AJ a NJ pro jednání se zákazníky slovem i písmem, pečlivost, orientace na zákazníka, dobrá znalost práce na PC (MS Office), komunikační a oraganizační schopnosti,zodpovědnost a flexibilitu, Nabízíme: příspěvek na stravování. doplňková dovolená, Kontakt: telefonicky po-pá 8:00-15:00, životopisy zasílejte e-mailem. Pracoviště: Retal czech a.s., Strážnická, č.p. 3586, 276 01 Mělník 1. Informace: Alena Vokálková, +420 315 630 324;775 869 124.

Výroba - Výroba Manipulační dělníci ve výrobě 13 500 Kč

Manipulační dělníci ve výrobě Manipulační dělníci ve výrobě. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13500 kč. Volných pracovních míst: 6. Poznámka: - fyzicky náročná práce - nutný dobrý zdravotní stav (práce ve vysokých teplotách), Místo výkonu práce: Křivenice 1, 277 03 Horní Počaply , Kontakt:telefonicky po-čt 9:00-14:00, osobní schůzka po telefonické domluvě. Pracoviště: Prykom s.r.o. - křivenice, 277 03 Horní Počaply. Informace: Oleh Pryymak, +420 608 214 966.

Výroba - Výroba Obsluha strojů 34 000 Kč

Obsluha lakovacích zařízení na povrchovou úpravu kovů a jiných materiálů Specialista lakovací linky. Požadované vzdělání: úso (vyučení s maturitou). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 34000 kč, mzda max. 38000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: - podpora vývoje metody lakování od prototypů po masovou produkci, manuální lakování prototypů včetně testovací lakování, podpora při nastavení a instalaci nové lakovací linky, účast na setkáních s dodavateli lakovací linky, školení od dodavatelů zařízení, spolupráce s týmem kvality a výrobního procesu, Požadujeme: zkušenosti z obsluhy práškové lakovny - podmínkou; SŠ vzdělání technického/strojního zaměření-podmínkou, chuť pracovat na vývoji a nastavení procesů, řidičský průkaz sk.B - výhodou, anglický jazyk - výhodou, Nabízíme: stravenky a občerstvení na pracovišti, zaškolení a vzdělávací kurzy, Kontakt: telefonicky po-pá 8:00-16:00, životopisy zasílejte e-mailem. Pracoviště: Metmo s.r.o., 277 45 Úžice u Kralup n.Vltavou. Informace: Marika Pančáková, +420 606 043 132.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Traktorista a obsluha 24 000 Kč

Traktoristé a obsluha zemědělských strojů Traktoristé a obsluha zemědělských strojů. Požadované vzdělání: nižší střední. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 24000 kč, mzda max. 27000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: - práce ve vinařství a sklepech, obsluha strojů ve vinařství, časová flexibilita, řidičský průkaz sk.B , - pracovní doba 7:00-15:30, mimo sezónu a v sezóně dle potřeby a domluvy , Nabízíme: stravenky, Kontakt: telefonicky po-pá 9:00-16:00, osobně Zámek Mělník 7:00-15:00, životopisy zasílejte e-mailem. Pracoviště: Jiří lobkowicz, Svatováclavská, č.p. 19, 276 01 Mělník 1. Informace: Michaela Hirschová, +420 315 622 127.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Videosouhrn 20. července 2018

Nepoučitelný pražský taxikář a suverénní sedmiletá heligonkářka: videa dne

Koupání, ilustrační foto.

Venkovnímu koupání přeje nejen počasí, ale i kvalita vody

Spalničky nedávají pokoj, onemocněl mladistvý

Střední Čechy – Onemocnění spalničkami ve středních Čechách stále nedalo pokoj. Po dvou nadějných týdnech, kdy pacienti nepřibývali, v pátek hygienici ohlásili další nový potvrzený výskyt onemocnění. Jde o mladistvého, který byl hospitalizován na infekčním oddělení.

AKTUALIZOVÁNO

Ředitel středočeské záchranky složil funkci. Aby byl klid

Střední Čechy – Odcházím, i když jsem nevinen – je ale třeba, aby středočeští záchranáři měli klid na svou práci. Tak lze shrnout postoj dlouholetého ředitele Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje Martina Houdka, který v pátek rezignoval na svou funkci.

Tsunami Cup v Dolních Beřkovicích se vydařil

Dolní Beřkovice – Místní Tělocvičná jednota zorganizovala ve sportovním areálu již 19. ročník Tsunami Cup v malé kopané.

Záchranáři umějí poradit, jak se lze léčit doma

Střední Čechy – Zajistit okamžitou pomoc kvalifikovaných zdravotníků – ale také poradit, jak postupovat v případě, že zdravotní obtíže nejsou tak závažné, aby byl potřebný okamžitý výjezd sanitky. Obojí dokáže operační středisko středočeských záchranářů.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT