Veronika Němcová

Devatenáctiletá Veronika se narodila v Praze, kde také žije. Nyní studuje čtvrtým rokem Střední oděvní školu v Holešovicích obor modelářství a návrhářství oděvů. Už od dětství žila v prostředí obklopeném uměním: dědeček maminky byl malíř, maluje také její děda. Tatínkova babička měla vyhlášený módní salon Marie Němcové v Čáslavi, kde šila pro pražskou honoraci. A teď by ráda na tuto tradici navázala.

První přehlídka vašich modelů byla na zámku v Liblicích. S jakými pocity jste prožívala tuto premiéru, jak byste přehlídku celkově zhodnotila?

Měla jsem obrovskou trému jak to dopadne, několik dní jsem skoro nespala a zároveň se těšila. Přehlídku jsem prožila v zákulisí, kde jsem s maminkou, tetou a dalšími lidmi převlékali modelky, takže jsem neměla čas myslet na nervozitu. Při závěrečném defilé jsem byla šťastná a velmi překvapená ohlasy lidí. Hodně mě tato přehlídka posunula dál a umožnila další možnosti.

Jak se vám podařilo dostat na molo v Liblicích své vlastní návrhy?

13.6 letošního roku, jsem se zúčastnila mezinárodní soutěže Fashion Games, která se konala v Praze, byla na téma My Impress. Získala jsem druhé místo a následně jsem byla oslovena paní Čásarovou, zda-li bych nepřipravila další kolekce.

Proč jste se rozhodla právě pro tuto profesi?

Od malička jsem chodila na kurzy malování k paní profesorce V. Wasylukové, nejdřív jsem se chtěla zabývat pouze malováním jako takovým, ale vždy mě zajímala i kreativní tvorba. Nakonec jsem se úplně nečekaně rozhodla, že půjdu na tuto školu, i když jsem se do té doby módou nezabývala. Přijali mě, a teď mám pocit, že nečekaný krok byl tím správným směrem.

Jste mladičká, teprve začínající návrhářka. Jakou máte představu své vlastní tvorby, kam ji směřujete?

Slovo návrhářka bych nepovažovala za přesné, protože se zatím za návrhářku nepovažuji, jelikož studuji a mám za sebou teprve první přehlídku a před sebou velký kus cesty, abych všechno dovedla k dokonalosti. Pokud by se mi poštěstilo se módou zabývat – živit – určitě bych chtěla dělat módu nositelnou, ale i extravagantní (fantazijní). Ale chtěla bych, aby moje modely byly vždy z kvalitních materiálů a velice kvalitně ušity, jinak bych z toho neměla dobrý pocit.

Představila jste tři autorské kolekce. Čím jste se inspirovala a jak dlouho jste na nich pracovala?

Téma první kolekce Vzpomínky na Zdenu Braunerovou bylo dané ze školy, jeden návrh musel být vypracovaný, a návrhy celé třídy visely na zámku v Roztokách u Prahy, ale nakonec mě to tak zaujalo, že místo jednoho jsem šila všechny. Inspirovala jsem se krojem a výšivkami. Druhou kolekci, Džínová láska, jsem si zvolila sama, protože denim je materiál blízký mému srdci. Inspirovala jsem se renesancí. A třetí Hvězdný prach nevyplynul z jednoho nápadu. Každé šaty byly úplně jiné, ale rozhodla jsem se, že je všechny spojím saténem barvy slonové kosti, bílým tylem a zlatým zdobením. Jako tečku jsem chtěla dát něco protikladného a to byl zlatý korzet s černou tylovou sukní, ale pořád byl s ostatními šaty spojen zlatou barvou.

Všimla jsem si, že máte velké rodinné zázemí, které vás ve vaší tvorbě podporuje. Kdo všechno vám pomáhá a jak?

Podporuje mě celá rodina, za což jsem jim velice vděčná a za což jim také děkuji. Moje maminka se také vždycky zajímala o módu a i šila, a tak mě podporovala nejen finančně, také mi pomáhá, když si nevím s něčím rady, a vede mě k tomu, aby vždy bylo všechno perfektně propracované a ušité. Můj tatínek je veliký organizátor a dokáže vše zařídit, a tím mě velice podporuje, samozřejmě také finančně. Na přehlídce dělal osvětlení a hudbu, což je část jeho profese, a co ho vždy bavilo. Podporoval mě také přítel, kamarádky a ostatní členové rodiny. Ale nesmím také zapomenout na svoji třídní profesorku Ivetu Hacsiovou, která mi vždy vyšla vstříc.

Letos budete maturovat. Jak se na zkoušku připravujete, jaký předmět je pro vás nejoblíběnější, a který byste naopak nejraději zrušila?

Připravuji se stále, ale je to velice náročné skloubit školu s touto další zálibou. Nejvíce mě baví Konstrukce oděvů a technologie, ale také dějiny výtvarného umění, nemám ráda angličtiní, ale je mi jasné, že ji budu pro život potřebovat.

Co vaše koníčky, zvládate ještě něco jiného kromě této vaší „záliby“?

Navrhování a šití mě v poslední době tak pohltilo, že už není čas na nic jiného.

Připravujete další kolekci?

Ano, zatím jsem se nerozhodla jakou, ale samozřejmě už mám nějaké návrhy. Zatím ještě nevím co zvítězí, ale co vím určitě, že částí budou večerní šaty.

Jak hodnotí vaše návrhy ve škole?

Nerada bych se přeceňovala, ale neměla jsem moc negativních ohlasů.

Kde jste se naučila tak precizně šít?

Nejdříve mě učila maminka. Po nástupu na školu samotná škola. Ale základem všeho je vždy střih, a s tím mi hodně pomohla maminky teta Věra Kořínková, která mi pomohla se složitým střihovým řešením ale také mě naučila speciálním metodám při tvorbě střihu na míru, jelikož v této branži dlouho pracovala.

Využíváte vašeho nepřehlédnutelného výtvarného talentu také například k tvorbě jiných děl, myslím tím například kresba či malba obrazů?

Dříve jsem se tomu věnovala, ale teď už na to není čas, ale doufám že se k tomu někdy zpět dostanu.

Uvažujete nad tím, že byste po maturitě pokračovala ve studiu?

Určitě ano, ale pokud to nevyjde ve výtvarném oboru, tak alespoň v něčem příbuzném, nechci však ničemu předbíhat.