Nejen o výstavě jsem si povídala s jedním z autorů, mělnickým rodákem Karlem Novotným.

Na výstavě Českého dřeváku jste jako host. Jak jste se k tomuto sdružení fotografů dostal?

Už několik let se zabývám stejným druhem fotografie jako oni. Zpočátku jsem byl jen jejich velkým obdivovatelem. Postupem času jsem oslovil jednoho z nich a tím započalo kamarádství s panem Reichem. Následně jsem se přes něho seznámil i s panem Kuklíkem a nakonec mne pozvali jako návštěvu na schůzku celého Dřeváku. Po několika letech nepravidelných setkávání jsem byl vyzván k účasti na této společné výstavě. Ještě bych rád uvedl, že skupina Český dřevák je tvořena významnými českými fotografy uznávanými na mezinárodní úrovni, navíc i přímo spojenými se jménem Josefa Sudka.

Jaké motivy můžeme na výstavě vidět?

Motivem většiny vystavených fotografií je klasická krajina a to jak celky, polocelky, tak i detail. Zastoupena je i městská krajina a nalezené zátiší. Také je nutno uvést, že veškeré vystavené fotografie jsou pořízeny dřevěnými fotoaparáty, jsou to takové ty staré komory s koženým měchem, prostě dřeváky. Fotografie se z těchto komor již nezvětšují, ale pouze položením fotopapíru na film se jedna ku jedné kopírují. Velikost vystavených fotografií tedy odpovídá velikosti filmu, tedy i fotoaparátu.

Co konkrétně prezentujete v prostorách mělnického muzea vy?

Vystavuji fotografie z posledních pěti let své tvorby. Jde o pomyslný výlet vlakem po Mělnicku. Cyklus začíná fotografií vlaku a pokračuje přes krajinu Kokořínska a zase zpět.

Jste rodilý Mělničan. Jako svou nejoblíbenější výstavu uvádíte právě tu v mělnické v galerii Ve věži. Jaký je váš vztah k rodnému městu?

Vztah k Mělnicku si uvědomuji. Především miluji Kokořínsko, tam jsem od dětství trávil spoustu času a dnes se tam pravidelně stěhuji na několik měsíců v roce. Je to místo, ke kterému mám hluboký citový vztah a odkudkoli se tam rád vracím. Výstava Ve věži, o které mluvíte, proběhla před několika lety a opravdu na ní rád vzpomínám. Je to asi i tím, že to byla má vůbec první výstava a napadá mne taková paralela, že je to stejné, jako když se celý život vzpomíná na první lásku, nedbaje toho, že byla v mnohém „nedokonalá“ či možná i trochu naivní.

Jste absolventem ČVUT. Co vás přimělo doplňovat si k tomu ještě vzdělání a vyučit se fotografem?

Vzdělání vám dá větší rozhled co se týče například kulturní a historické roviny fotografie. Díky němu pak vidíte souvislosti a možnosti, na co se zaměřit. Také si ve škole vybudujete kontakty, které jsou do budoucna velkou výhodou. V neposlední řadě vás se vzděláním ostatní i jinak berou, nebo vám to dá další možnosti, například získat živnostenské oprávnění.

Která z fotografií na výstavě je vaše oblíbená?

Je jich určitě víc. Velmi na mne působí fotografie pana Prokůpka, který se bohužel této výstavy nedožil a zemřel loni v prosinci, nebo pralesy pana Helbicha, bývalého „asáka“ fotografa Josefa Sudka, stejně jako zátiší pana Kuklíka, světelné kreace Jardy Beneše i krajiny Tomáše Rasla. Vyjmenoval jsem tedy vlastně všechny spoluvystavující. Je těžké mít na takové výstavě jednoho favorita, navíc když znáte osobnosti autorů.

Karel Novotný
Sedmatřicetiletý mělnický rodák se o fotografii zajímá už od sedmi let, přesto je absolventem ČVUT.
V roce 2004 se v rámci rekvalifikačního studia vyučil fotografem.
Ve své volné tvorbě se zabývá převážně černobílou fotografií.
Výsledky své práce prezentuje jak v České republice, tak i v zahraničí.
Mezi jeho koníčky patří například hra na banjo.
Je ženatý, má syny Vítka, Jana a Karla.

Autor: Gabriela Boková