Ještě před několika dny byla média plná zpráv o požárech v lesích. Televize vysílala dramatické záběry plamenů, stravujících přírodu na Balkáně, Deník zase přinášel zpravodajství o sérii požárů na Mělnicku. Jak probíhá boj s plameny, jsme se ptali velitele neratovických profesionálních hasičů Zbyňka Štajnce.

Co znamená pro hasiče, když je jim nahlášen lesní požár?
Každý hasič s nimi má bohaté zkušenosti, protože lesní požáry jsou v létě téměř na denním pořádku. Víme, co nás na požářišti čeká. Na Mělnicku jsou dvě oblasti, kam se na lesní požáry jezdí nejčastěji. Je to Mšensko, Kokořínsko a celá oblast směrem na Dubou. Druhým místem je oblast od Lhoty až po Starou Boleslav. Tato místa se od sebe liší charakterem terénu. Lhotecko je rovinaté, zatímco na Kokořínsku jsou kopce, skály a strmé stráně. Důležité je vědět, v jaké fázi požár lesa je. Pokud je zpozorován brzy a jde o několik desítek čtverečních metrů, tak se hasí poměrně dobře. Horší je, když zachvátí plochu několika hektarů. Potom vyhlašujeme vyšší stupeň požárního poplachu a povoláváme na pomoc další jednotky. Organizuje se dálková doprava vody – buď cisternami, nebo stříkačkami s dálkovým hadicovým vedením.

Jak hasiči druhy lesních požárů dělí?
U nás převládají požáry lesní hrabanky, tedy požár v kořenovém systému stromů. Jiný druh je korunový požár. Ten hrozí při dlouhotrvajícím suchu, kdy jehličí a listy začínají prosychat a snadno se vznítí. To hrozí nejvíc u středně vzrostlých porostů, kde jsou koruny blízko sebe a požár ze země se přes mladé stromky přenese do korun. Není naštěstí příliš častý, i když jsme ho v minulosti zažili na Lhotecku. Po nepříznivém obratu větru měly jednotky co dělat, aby vycouvaly z míst, kam se požár šířil.

Jsou požáry hrabanky značně náročné na důkladné uhašení?
Prvořadým úkolem je zamezit šíření požáru do okolního porostu. Obejít linii hoření, odříznout proudem vody plameny od nezasaženého materiálu. Pak začíná zdlouhavá a namáhavá práce: metr po metru proudem vody z hadice „provrtat“ celou vrstvu hrabanky do hloubky i 25 centimetrů. Pokud se tohle neudělá, tak - byť požářiště vypadá uhašené - uvnitř hrabanka doutná a později vyskočí plameny na povrch. Chci se zastat zasahujících hasičů, když jeden den uhasí požár a druhý den tam jedou dohašovat, neznamená to že by něco zanedbali. Tyto požáry nejde naráz uhasit stoprocentně. Někdy v kořenech občas zůstane žhavé ložisko.


Jakou techniku hasiči nasazují? Používají se i jiná hasiva, než voda?
Jiná hasiva se nepoužívají. Do vody se může přidat smáčedlo, což je něco jako jar na nádobí. Způsobuje pokles povrchového napětí vody, voda lépe přilne k hořícímu materiálu, více ho ochladí a lépe proteče dovnitř hořící vrstvy. Nejběžnější technikou je cisternová automobilní stříkačka, která si s sebou veze kolem osmi kubíků vody. Proto na místo povoláváme sbory dobrovolných hasičů. V poslední době se prosazuje menší průměr hadic. Používáme průměry B na dopravní vedení vody, C je útočný proud o průměru 52 milimetrů. Začínáme používat i proudy D, které známe z nástěnných hydrantů. Oproti typizované dvacetimetrové hadici s velkým průměrem mají výhodu, že obsahují méně vody a jsou lehčí. Nemusí s nimi manipulovat dva lidé, aby s nimi vůbec pohnuli.


U rozsáhlých požárů pomáhá i letecká technika..
Přes operační středisko si můžeme vyžádat policejní vrtulník, který je uzpůsobený na zásah při požárech v přírodním prostředí. Je vybavený závěsným vakem, do kterého lze nabrat asi 700 litrů vody. Velitel zásahu, který spolupracuje s pilotem, ho pak navede k jednotlivých shozům. Vak lze plnit dvěma způsoby: pilot nabere vodu přímo z hladiny například rybníka tak, že klesne, až se vak ponoří a naplní se vodou. Nebo, aniž by přistál, položí vak na zem, kde ho hasiči za několik vteřin naplní speciálními proudnicemi z cisterny a vrtulník opět odlétá na požářiště. Způsob plnění se volí podle vzdálenosti zdroje vody. Vrtulník samozřejmě nenahradí pozemní práci při hašení, ale pomáhá nám zamezit šíření korunového požáru, nebo při silném větru.

Nejhorší, co může nastat, je prudce se šířící korunový požár, neboli ohnivá smršť, kde nepomáhají klasické hasicí postupy. Co se v takovém případě dělá?
Já jsem za 18 let praxe u hasičů takovou katastrofu nezažil, takže nemohu mluvit o osobní zkušenosti. Ale v takové situaci záleží na strategickém rozhodnutí. Část lesa se může nechat vyhořet, aby hasiči měli určitý náskok na vytvoření průseku. Existuje i metoda protipožáru. Založí se druhý požár, na místě, kam se první oheň šíří. Samozřejmě přísně kontrolovaný, který se později uhasí. Postupující původní oheň pak už nemá co trávit. Je to druh bariéry. Naštěstí nevím o případu tak rozsáhlého požáru u nás, který by tuhle metodu vyžadoval.


A jaký největší požár jste zažil vy osobně?
Začátkem 90. let vznikl požár ve Lhotě u Dřís. Hořelo tam přes dvacet hektarů lesa, který jsme hasili celkem asi pět dnů. Těžké a namáhavé hašení bývá na Kokořínsku, kde ho terén znesnadňuje, což je velice náročné na fyzickou kondici. Vyběhnout třikrát za sebou strmý kopec, to už si nějaké síly vyžádá. Tatra se po lesní cestě dostane na určité místo, odkud už to dál nejde. Pak se hadicové vedení ručně tahá někdy i stovky metrů.


Jaké jsou nejčastější příčiny lesních požárů?
Nejdřív bych chtěl vyvrátit jeden dost rozšířený mýtus. A to, že požár může vzniknout od odhozené lahve. Protože sklo, které je schopné zapálit nějakou hořlavou látku, musí mít v sobě čočku o velikosti pěti dioptrií. A sklo musí být navíc od materiálu v určité vzdálenosti, aby vytvořilo správné ohnisko, kde se soustředí sluneční paprsky.
Čili ta lahev by se musela vznášet asi 30 centimetrů nad zemí. Proto neberu vážně nikoho, kdo se mi snaží namluvit, že požár vznikl od pohozené lahve od piva. Mohl by to způsobit snad jen určitý druh laboratorního skla, ale kdo ho pohodí v lese?


Čočka ale umí zapalovat. Když si děti vezmou doma lupu a jdou zkusit na kraj lesa, jestli s ní zapálí suché jehličí ...
Samozřejmě, hry dětí jsou jednou z častých příčin požárů v přírodě. Další je nedbalost, kouření, rozdělávání ohňů v lese. V naprosté většině mohou za požáry lidé sami.