Jakou váhu v něm mají slova a jakou cenu činy ve složitých a těžkých chvílích lidí, kterým voda zaplavila domy, připravila je o domovy, veškerý majetek – a co více: vzala život jejich nejbližším, vědí nejlépe oni sami. Co pro ně představuje rychlá, účinná a obětavá pomoc v úrovni uspokojení základních potřeb, zajištění přístřeší, vody, jídla, oblečení či prostředků nezbytných k úklidu, cítíme všichni.

O pomoci, orientaci, plánech pro zvládání mimořádných situací a motivaci hasičů představující nespornou devizu jsme hovořili s plk. Janem Žižkou, náměstkem krajského ředitele HZS Středočeského kraje pro integrovaný záchranný systém.

Hasiči nepatří k těm, kterým by svědomí dovolovalo neuspět. Jak jste prožíval zprávy o vývoji situace na Moravě?

Vzhledem k tomu, že jsem prožil povodně v roce 1997, 2002 a 2006, dovedl jsem si živě představit, co v daných chvílích prožívají kolegové v zasažených lokalitách. Zprávy o ztrátách na lidských životech, zoufalství, to jsou věci, které se mě osobně dotýkají. Dobře vím, co znamená čas, jak těžké a složité je rozhodování o věcech, které se nedají odložit na zítra. Že rozhodující a nezbytnou podmínkou je spolupráce a koordinace ohromného potenciálu, který představuje integrovaný záchranný systém.

Ředitel HZS Moravskoslezského kraje působil v nedělních otázkách Václava Moravce vyčerpaně. Nezůstal v tom sám?

Že působil vyčerpaně, zcela chápu. Dovedu se vžít do jeho role. Nespal. Ležela na něm obrovská odpovědnost. Na vaši otázku odpovědět neumím. Vím, že tam funguje na dobré úrovni symbióza s hejtmanem. I to je deviza, se kterou se dá počítat. To víte, že jsem byl jako na trní a zvažoval nabídnout mu pomoc. Proč jsem to neudělal? Možná to byla chyba, třebaže nás o pomoc nikdo nepožádal. Držet se zpátky mne přiměla negativní zkušenost z katastrofální povodně před sedmi lety ve Středočeském kraji. Generální ředitelství HZS ČR se tehdy cítilo dotčeno, že si hejtmani Středočeského a Moravskoslezského kraje vypomáhají. Následně jsem za to sklidil neoprávněnou kritiku. S plukovníkem Nytrou o sobě víme hodně. Prubířským kamenem pro nás nebyl jen rok 1997. Z toho, co jsem viděl v televizi, s klidem říkám, že bych v dané situaci nevymyslel nic jiného. Dá-li se v rámci této mimořádné události hovořit o nějakých výhodách, je to nesporně fakt, že ředitel Moravskoslezského kraje kope s týmem velmi kvalitních spolupracovníků.

Když opadne voda a nebezpečí jsou zažehnána, nadejde čas reflexe. Čemu již teď nasvědčují zkušenosti?

Reflexe svoje opodstatnění určitě má. Při důkladné revizi se dají zhodnotit a zúročit veškeré zkušenosti a vyvodit závěry pro případná budoucí opatření. Česká zkušenost bohužel nasvědčuje tomu, že se na doporučení snadno zapomene – tím spíš, stojí-li peníze. To dobré není. Dobré je, že se k problémům čelem okamžitě postavili starostové obcí, kteří mají s živelními pohromami řadu zkušeností. Jsem rád, že mají v rukou i potřebný legislativní nástroj, na jehož přípravě jsem se před lety podílel.

Ukázalo se, že samospráva funguje dobře. Jak měřitelnou je vizitka krizového řízení?

Co se týče krizového řízení, troufám si tvrdit, že to v řadě případů silně připomíná přípravu na „bývalou válku“ – z jakéhokoliv úhlu pohledu. Lokální povodně, tsunami a kdoví, co nás ještě může čekat? Samozřejmě můžeme vymýšlet plány strategie. To je správné. Praxe ale ukazuje, že to na situaci u zásahu nic nemění. Jednotky, management a velitelé vycházejí ze svých zkušeností, nikoliv z plánů v šuplíku.

Připusťme, že by se stát nemohl opřít o pomoc dobrovolných hasičů. Myslíte si, že péče státu v akutních potřebách jejich vybavenosti je postačující?

Kdybych něco takového připustil, neumím si představit, kdo by tu činnost prováděl. Neznám jiný fungující, provázaný a akceschopný systém. Nesčetněkrát jsem upozorňoval na to, že je třeba jednotky dobrovolných hasičů zabezpečit – a nejen technikou. Ani v tomto případě jsem se nevyhnul kritice snahy prosadit fond zábran škod. Kolegům na Slovensku se to na rozdíl od nás podařilo. Jsem optimista. Věřím tomu, že situaci dobrovolných hasičů v ČR do nekonečna podceňovat nelze. Bez jejich role a potenciálu se záchranný systém neobejde. Povodně na Moravě jasně dokazují, o co nesmíme přestat usilovat, ať se to pojišťovnám líbí, nebo ne. Ve hře rozhodně nejsou jen jejich peníze udávající směr.

Pro lidi je priorita, co bude příště. Leccos začíná nasvědčovat tomu, že reálné opodstatnění měla i vaše vize úřadu pro řešení mimořádných událostí. V čem tkvěla stimulace?

Především chci zdůraznit, že nejsem slepým přívržencem demagogie narůstající administrativy a jsem dalek řešení problémů mimořádných událostí trnitou cestou klotových rukávů. Je možná pravda, že pracovní název „úřad pro řešení mimořádných událostí“ nebyl nejšťastnější. Spíše si řekněme, co by se tím vyřešilo. Především: dostat na jednu loď Státní správu hmotných rezerv a Hasičský záchranný sbor ČR. Tím by se z hlediska kompetencí vytvořily optimální podmínky, včetně zdrojů k rychlé a pružné reakci na nepředvídatelné události. Je potřeba říci, že v době, kdy jsem předestřel tuto vizi, světem hýbaly následky katastrofy způsobené tsunami. Spojením HZS ČR a SSHR by vznikla smysluplná instituce, mimo jiné schopná koordinovat oblast ochrany kritické infrastruktury. Ve vládě jsem tehdy z postu předsedy SSHR řekl: Můžeme se rozhodnout. Bude-li třeba před průšvihem, nebo po něm… O logičnosti vize jsme se mohli přesvědčit v souvislosti s problémy, které vznikly při přerušení dodávek plynu z Ukrajiny. Co by stálo zřízení silné „vlajkové lodi“? Vůli a ochotu se touto vizí poctivě zabývat! Státní správa hmotných rezerv existuje. Hasičský záchranný sbor by k ní přešel. To se, ale některým politikům nelíbilo. Z nedostatku potřebných zkušeností nebrali v úvahu, že by mohly být využity legislativní a ekonomické nástroje této instituce k jednoduššímu zvládnutí mimořádné události přesahující síly kraje. To znamená s možností rychlé reakce a kompetencí reagovat na potřeby tak, aby kraje s problémy, které známe, nebojovaly samy.

Stál jste v čele vrcholového managementu Státní správy hmotných rezerv. Čím by SSHR mohla v oblastech zasažených povodní vypomoci nyní?

Předpokládám, že vypomůže mostními konstrukcemi. Kdyby se situace zhoršila, živelní pohroma by zasáhla větší plochu a řízení se musela ujmout vláda, role SSHR by se podstatně zvýšila.

„Bleskové povodně“ s ohledem na výkyvy počasí způsobené klimatickými změnami nelze vyloučit nikde. S ohledem na řešení následků živelní pohromy je možné, že se dočkáme i hodiny lekce pravdy?

Třebaže jsem v Moravskoslezském kraji osobně nebyl, jsem přesvědčen, že ve většině případů byla vzniklá mimořádná situace dobře zvládnuta. Nemyslím přitom jen na vypjaté kritické situace atmosféry související se ztrátami na životech, stresem, únavou a neštěstím, které obyvatelé povodní zasažených obcí zákonitě prožívali. Teď nastane pravda – doba pro řešení následků! Chci tím říct, že ti, kteří se dosud zabývali teorií krizové připravenosti, musí sehrát svoji roli. Jinak jsou zbyteční.

Co v současné době považujete za nejdůležitější?

Za nejdůležitější bych považoval udržet úroveň zabezpečení profesionálních a dobrovolných hasičů. To je do budoucna možné právě díky podílu pojišťoven nad rámec povinností státu, kraje a obce. Stručně řečeno. Podstatou všeho je nepadnout na hubu! Je nutné si otevřeně přiznat, že mobilita hasičů je podstatnou, ale nepostačující podmínkou.

Do likvidačních prací v Moravskoslezském kraji byla spolu s hasiči a dobrovolníky zapojena Armáda ČR. Je to důkaz, že zrušené záchranné útvary není nutno postrádat?

Zrušení záchranných útvarů byla největší hloupost armády od roku 1989. Stejně jako nápad na zrušení souboru Ondráš. To je čistě můj názor. Rozdíl je v tom, že záchranné útvary připravovaly vycvičené záchranáře disponující příslušnou technikou. Při vší úctě k vojákům nasazeným na odstraňování následků „bleskové povodně“ na Moravě, kde odvádějí chlapskou práci – záchranáře specializovaných útvarů připravovaných na zásahovou činnost s pomocí obyvatelstvu v plném rozsahu nahradit nemohou.

Až bude po všem, třeba nazraje čas i vyznamenat lidi, kterým nezůstal osud jiných lhostejným. Bylo by pro vás těžké rozhodnout, komu medaile právem náleží?

V nevděčné roli toho, kdo o tom bude rozhodovat, bych být nechtěl. Představím-li si, kolik statečnosti a nepostřehnutelného hrdinství bylo třeba, nejde o formální ocenění. Uvážíte-li, jak si lidé dokázali a dokáží pomáhat, a co všechno si zasluhuje úctu, je skutečně velmi těžké rozhodnout, kdo si vyznamenání zaslouží víc. Co bych chtěl vzkázat lidem, kteří neztratili víru sami v sebe a svými skutky prokázali sílu lidství? Dík za všechno!

Cíle hasičů nejsou soukromé

Stále vyšší nároky kladené na výkon služby dávají za pravdu všem, kteří usilují o systematickou přípravu záchranářů a jejich adekvátní vybavenost prostředky nezbytnými k plnění úkolů ochrany obyvatelstva v mimořádných situacích. Nemalý podíl na jejich plnění mají i občanská sdružení působící na úseku požární ochrany. Stavět na pocitech a emocích pohledů ve vyježděných kolejích, které přestávají stačit aktuálním potřebám je z hlediska budoucnosti požární ochrany stejné, jako kritizovat obsah knihy, kterou jsme pro jiné úkoly nestačili ani otevřít, a přesto před ní varujeme jiné.

Plukovník Jan Žižka zasvětil požární ochraně celý život motivován k tomu vést hasiče k odpovědnosti závazků, které na sebe s povoláním vzali. Patří ke klíčovým odborníkům, kteří udávali tón zákonům, jež vstoupily v platnost v roce 2001 a významně změnily i postavení hasičů ve společnosti. Jan Žižka určitě nepatří k těm, kteří by nečinně seděli a čekali, co bude dál. Svoje organizační schopnosti, profesionalitu a bohaté životní zkušenosti prokázal také jako poslanec Parlamentu ČR či předseda Státní správy hmotných rezerv při provádění potřebných změn. Není proto divu, že ani dnes neslevuje z vizí silné požární ochrany a tomu odpovídající ochrany obyvatelstva, která musí stát stejně jako hasiči v první linii.

Obsáhlé zkušenosti s likvidací následků povodní ve středních Čechách získal nynější náměstek ředitele středočeských hasičů pro IZS plk. Jan Žižka takříkajíc na vlastní kůži. V milulosti ale také stál v čele Státní správy hmotných rezerv.

HANA KŘIVANOVÁ