„Když jsem byla malá, perníčky jsme doma nepekli. Pustila jsem se do toho, až když jsem sama měla malé děti, abychom měli nějakou společnou tradici," říká Emílie Jablonská češtinou, v níž není ani stín cizího přízvuku. Její tři dospělé dcery přitom stále chtějí, aby na ně mluvila svou rodnou řečí, která je jim milá.

Na vánoce svého dětství na východním Slovensku vzpomíná jako na chudé svátky. „Tehdy se chodívalo koledovat po chalupách, koledníci, kterým se říkalo kubaši, se u každé ptali – datě še nam povešeliť? A když se ozvalo – povešeltě še, začali zpívat," vypráví perníkářka.

Na štědrovečerním stole u Jablonských bývá československé menu. „Neschází tam ryba se salátem, místo kaprů ale máme už po léta pstruhy, a kapustnica, tedy tradiční vánoční zelňačka," vysvětluje Emílie Jablonská.

Když s perníčky začínala, měla běžný recept z kuchařky. Žádné tajnosti nedělá ani s receptem, podle kterého teď zadělává těsto. Kouzlem je prý poměr koření, které si každý perníkář sám míchá.

„Dříve se ale rodinné recepty tajily, dokonce se stávalo, že starý perníkář náhle zemřel a recept ani nestihl synovi prozradit," vypráví.

Vykrajovátek má spoustu. A skoro všechna pro ni vyrobil její manžel. „Mám ještě pár starých vykrajovátek, například tihle ptáčkové se srdíčkem, to je sto let staré vykrajovátko," ukazuje na jeden z perníčků, při jejichž malování čerpá inspiraci právě v jižních Čechách.