Plechovky začal sbírat jako školák v osmdesátých letech minulého století. Tehdy to v Česku byla vzácnost. „Sbírali jsme je po parkovištích u zámků a hradů, kam jezdili cizinci, nebo tam, kde byly hlavní tahy tiráků, sem tam někdo vozil plechovky od příbuzných na západě a z dovolených," vzpomíná.

Od limonádových plechovek se časem dostal až k pivním. A u těch už zůstal. Ale jen u třetinkových, kterých už má ve sbírce přes osm tisíc. Další částí jeho sbírky jsou pětilitrové soudky.

„Je jiná doba, plechovky se dají běžně koupit, proto jsem se zaměřil na exotické plechovky nebo staré, většinou z limitovaných sérií. Celé mám například německé série z osmdesátých let, s motivy těžebních věží, balonů, lokomotiv a vagonů," vysvětluje.

„Když vám schází poslední z nich, jdete po ní, dokud ji nezískáte. V poslední době mi takhle chyběla jedenáctá z osmnácti plechovek s dějinami amerických pivovarů ze sedmdesátých let. Pak mi ji dovezl kamarád ze stáže v Americe, od sběratele, se kterým se tam náhodou potkal."

Sběratelů pivních plechovek už je v Česku málo. „Zůstalo nás sotva dvacet," říká Petr Slanina. S lidmi, které spojuje stejná záliba, se setkává například na burzách. Jsou ale i sběratelé, kteří sedí doma, a už jim stačí jen internet. „Baví mě projít si celou burzu, většinou i třikrát. Jezdím jen na pivovarské burzy, kde se scházejí sběratelé plechovek, soudků, víček od lahví, tácků, sklenic…" vypráví mělnický sběratel.

Shánět kousky do sbírky na burzách doma i v cizině prý není nákladnější, než je kupovat přes internet. „S ekonomickou stránkou musíte počítat pokaždé, koupit si zajímavou plechovku z ciziny nebývá neúnosně drahé, ale pak je tu poštovné. Objednal jsem si například soudek z Německa za deset euro a poštovné bylo dvojnásobné. Teď se domlouváme přes facebook se sběratelem z Brazílie na výměně soudků. Když jsem zjistil, že za dva bych platil poštovné pět set a za šest jen šest set, dohodli jsme se na šesti," vysvětluje.

Pivo si dá rád, především to české. A točené. Přesto každou chvíli ochutnávají s manželkou exotická piva z plechovek do sbírky. „Dali už jsme si například pivo z Bali, Thajska nebo , Japonska… No, jsou to taková skoro piva, nad naše české pivo není."

Manželka Petra Slaniny má pro jeho zálibu pochopení. „Už si mě s tím brala," směje se sběratel. Navíc má jeho manželka své koníčky, které ji těší. Dělá například nešitý patchwork nebo decoupé, ubrouskovou techniku. Také dokáže ušít kouzelné maškarní kostýmy. Na jaře ji čeká další… Petr Slanina totiž už patnáct let běhá na běžkách na Mělnické Jizerské padesátce. A k té recesistické převleky patří.

„Na sněhu jsem na běžkách nikdy nestál, ale na dlažebních kostkách mě to baví. Začínal jsem na plastových lyžích, to je ale sebevražda, strašně to klouže, chce to dřevo," vysvětluje Petr Slanina, který své letité ruské lyže značky Vostok loni zlomil, a tak shání nové.