Kralupská sběratelka Věra Čížková ale kočárky, ve kterých vozí nejmenší členku rodiny, často střídá. Podle nálady a příležitosti. Skoro dva roky by si každý den mohla vybrat jiný kočárek. Ve své sbírce jich má totiž skoro šest set.

Už brzy je představí návštěvníkům muzea historických kočárků, kterým si po čtrnácti letech plní svůj sen. „Muzeum otevírám v prvním zářijovém dni v Minické ulici, v areálu místního podniku, nad prodejnou barev," říká Věra Čížková, která vedle historických a retro kočárků sbírá také dobové panenky, pokojíčky i oblečení nebo doplňky na miminka i dospělé.

Na jak velké ploše svou sbírku představíte?
Muzeum má přes tři sta metrů čtverečních. Návštěvníci si tam prohlédnou kočárky a další části mé sbírky z různých historických epoch. Všechno naráz se tam nevejde, ale počítám s tím, že se expozice bude měnit.

Jak bude v muzeu otevřeno?
Zatím tři dny v týdnu, každý čtvrtek a neděli mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou, v sobotu od deseti hodin do poledne. A samozřejmě po dohodě na čísle 776 448 886 i kdykoli jindy.

Které z kočárků ve vaší sbírce jsou nejstarší?
Kočárky, které pocházejí ze sklonku devatenáctého století.

A jaké jsou vaše poslední úlovky?
Proutěná princeska, která se vyráběla v letech 1890 až 1910. Daroval mi ji ještě s historickým sporťákem pán z Prahy, který si koupil chalupu za Mnichovým Hradištěm a našel oba kočárky na půdě. A pak ještě retro kočárek, vyráběný v letech 1989 až 1992, jedna z posledních Libert, Romance s vyplétanou bužírkou. Je od paní z Malé Bučiny, která mi věnovala ještě další tři staré kočárky.

Jak se rozdělují kočárky na historické a retro?
Retro jsou od šedesátých let minulého století, ty starší už jsou historické.

Všechny vaše kočárky asi nejsou darované?
Některé samozřejmě pocházejí z bazarů a dražeb, spíš z dřívějších let. Teď už kočárky moc nekupuji, mám jich tolik, že bych na jejich restaurování potřebovala ještě další život. Už se těším do důchodu… Ale nedá mi to, a když mi někdo nabídne kočárek jako dar nebo za symbolickou cenu, ráda si ho vezmu.

Co je na restaurování kočárků nejtěžší? 
 
Všechno. Každý kočárek musím rozebrat, nafotit, abych věděla, jak ho dát zase dohromady, kovové části opískovat, natřít, aby nerezlo, ušít novou boudu, nechat opravit košatinu… Snažím se zachovat co nejvíce dobový ráz.

Je muzeum historických kočárků spíš dámskou záležitostí, nebo myslíte, že bude bavit i pány?
V kočárku se vozil každý 
z nás. Ženy na výstavách rády vzpomínají na dobu, kdy byly jejich děti malé, muži se zajímají spíš o technické věci, odpružení nebo kolečka. Ale vlastně vzpomínají také, třeba na to, jak v dětství jezdili s kamarády z kopce v osmipéráku, ze kterého si udělali motokáru.