A další sbírku dobových hraček pro děvčátka, panenky a kočárky pro ně, kuchyňky, domečky, postýlky… Nebo malé dřevěné necky i s valchou. „Nejsou to panenky, ale loutky, jak se jim kdysi říkávalo. Proto jsou také historické kočárky na hraní loutkové kočárky," vysvětluje Věra Čížková.
Všechny kočárky z její sbírky ale ze starožitností nepocházejí. Spíš z půd, sklepů, kůlen nebo stodol… „Naštěstí se našla spousta lidí, kteří mi staré kočárky věnovali. Někdy je to hodně nakvap, volala mi například před časem paní, že mají doma tři staré kočárky, ale musím si pro ně přijet hned, protože je chce její muž spálit. Měla jsem radost, že jsem je zachránila," říká.

Další vzpomínka je z doby, kdy vystavovala kočárky na veltruském zámku. „Volala mi paní z místní zeleniny, že u nich v ulici vyklízejí dům a v kontejneru před ním je i kočárek. Byla jsem tam za pár minut, už kontejner nakládali, tak jsem je zastavila a tahala jsem košatinu bez podvozku ven. Přítele jsem pak varovala: kdyby ti někdo říkal, že vybírám kontejnery, tak nelže," směje se sběratelka.

Dalším místem, kde se nacházejí letité kočárky, bývají chalupy, které mění majitele. „Asi před pěti lety se mi ozvali lidé, kteří si koupili chalupu za Kladnem, že při vyklízení dvou sklípků ve stráni náhodou našli zazděný prostor, kde parkoval kočárek. Byl ale v takovém stavu, že když jsem si ho vezla domů, rozpadl se. To byla škoda," lituje Věra Čížková. Naopak bílý osmipérák od Němky ze severních Čech, nalezený rovněž při vyklízení staré chalupy, dělal dokonce parádu na svatbě její kamarádky.

Ve stejném osmipéráku bude vozit i vnoučata, na která už se těší. „A také v košatině, tu si vybrala má druhá dcera," vysvětluje.

Kočárky, které bývají zachovalé i v zoufalém stavu, sama restauruje, jen s dřevěnými a kovovými částmi jí pomáhá přítel. „Snažím se nechávat kočárkům starou patinu, nechci z nich dělat nové, to se mi nelíbí," říká. Když jí pak někdo nabídne kočárek s otřískanou konstrukcí vylepšenou stříbřenkou, akorát jí přidělá práci. Tři dny se pak stříbřenky zbavuje. „Nejlepší je nechat kočárky tak, jak jsou. Teď jsem dostala kočárek z voskovaného plátna se staženou boudou, se kterou se nedalo hnout. Už na to mám ale recept, stačí teplá mýdlová voda a povolí to, bouda se ale musí vypínat trpělivě po kousíčkách," radí. Až pak prý následuje čalounění.

V restaurování jí pomáhají dobové snímky, na kterých vidí, jak přesně tehdejší kočárky vypadaly.

„Nejstaršími kočárky jsou trojkolky, z dob, kdy se ještě nesmělo kvůli bezpečnosti s jakýmikoli čtyřkolými vozidly na chodníky," vysvětluje Věra Čížková.

Kočárky se třemi koly, které se před pár lety staly hitem, tak vlastně nebyly žádnou novinkou. I u kočárků se totiž móda stále opakuje, jen technická stránka se zlepšuje. Například i trojkombinace prý se dělaly už ve dvacátých letech minulého století. Ve stejné době byly na kočárcích místo dnešních tašek košíky na kožených poutkách. „Kolem roku 1920 se začaly dělat skládací kočárky, souviselo to s rozmachem automobilismu. Z té doby pocházejí například dřevěné kočárky, ze kterých se složením udělala úplná placka," dodává sběratelka, jejímž snem je mít muzeum historických kočárků.
Než se na světě objevily první kočárky, nosily se děti v náruči nebo v uvázaném šátku. První kočárky, které měly šlechtické a další majetné rodiny, pak byly zmenšenými cestovními kočáry.

„Na výrobě kočárků se tehdy podílelo několik řemeslníků, kolář a kovář, protože kočárky měly loukoťová kola s kovanou obručí, pak košíkář nebo truhlář a čalouník," vypráví Věra Čížková.

Nejstarší kočárky v její sbírce pocházejí ze sklonku devatenáctého století.

Když je začala sbírat, překvapily ji prý především některé tvary. „Říkala jsem si: v tom se snad ani nemohly vozit děti," přemítá, jaké byly pro děti jízdy na dlažebních kostkách nebo polních cestách plných kamení například v kočárcích připomínajících trakaře ze začátku dvacátého století.
Ve sbírce má spoustu zajímavých kočárků, třeba ten z padesátých let minulého století, u kterého se v zimě nahrazovala kolečka lyžinami. Nebo mercedes mezi kočárky, vyhledávaný britskou aristokracií, Silver Cross. Nebo… Všechny se představit nedají. Nejlepší cestou, jak se s nimi seznámit, je navštívit některou z výstav ze sbírky Věry Čížkové. V současné době své kočárky představuje na stálé výstavě na zámku Stránov, na putovní výstavě, která bude už za tři týdny ve vrchlabském muzeu a od jara do podzimu v Jílovém u Prahy, kde do té doby návštěvníci obdivují třetí část její sbírky, dobové panenky a pokojíčky.