„Největší potíže máme s plísní," říká Lucie Justychová z Kozárovic, které patří k Zálezlicím. V přízemí domu, kde bydlí s manželem a dvěma malými dětmi, voní savo. Stále ho má po ruce, aby zasáhla proti plísni, potahující zdi. „Po savu všechna mizí, ale za pár dnů už je tam zase," říká.

Stejné je to skoro ve všech domech. Podle zálezlického starosty Jiřího Čížka jsou na radnici zásoby sava. „Jiná cesta než savo a vysoušení není, je to tejné jako před jedenácti lety," vrací se ve vzpomínkách k minulým povodním. Tehdy prý se na stěnách pokojů v domech plíseň objevovala ještě po šesti nebo sedmi letech.
„Teď záleží na tom, jak dlouho v domech stála voda, čím déle, tím více plísně. Především u starých domů, které jsou zaplavené už podruhé," poznamenal starosta Čížek.

Takový dům mají i Justychovi. A jejich babička, která bydlí naproti. „Před jedenácti lety byla v obou barácích voda, asi o sedmdesát čísel více než v letošním roce. Následky jsou ale skoro stejné, nezáleží na tom, jestli tam bylo pár centimetrů nebo metr, jak se nábytek namočí, je po něm," vysvětluje maminka dvou synů, čtyřletého a šestiletého. Před domem s okny dokořán už je pro ně napuštěný bazén. „Vody máme sice dost, ale chceme, aby to, co se stalo, děti odnesly co nejméně," říká Lucie Justychová.

S oběma syny se těší na dovolenou: „Dostali jsme z radnice vouchery na týdenní pobyt tady v Čechách, manžel snad doma za tu dobu zvládne udělat podlahy."
Před jedenácti lety spolu právě v době povodně Justychovi začali chodit. „Teď to pro mě bylo horší, když mám svou domácnost a děti," říká žena, která našla lásku jen pár metrů od domu, kde strávila dětská léta. Manžel prý prohlásil, že jestli přijde velká voda do třetice, už to nedá a barák zalije až d patra betonem.
Zkušenosti z povodně před jedenácti lety prý ale Justychovým tentokrát pomohly: „Věděli jsme, na co se máme připravit nebo jak rychle musí jednat, doma i na úřadech."

Právě přístup ze strany státu ji ale u některých záležitostí hodně zlobí. „Teď musíme ty podlahy rychle zvládnout, protože nejpozději do konce měsíce chtějí na ministerstvu pro místní rozvoj od nás dokumentaci, abychom dostali dotaci třicet tisíc korun. A k tomu patří i snímky z domu, před položením nové podlahy a po něm," nechápe Lucie Justychová, jak mohou úředníci dát tak krátkou lhůtu, když domy jsou stále ještě hodně vlhké.

Naštěstí už je všechno jinak. Lhůta se natáhla. Podle zálezlické zastupitelky Zdeňky Čížkové ministerstvo pro místní rozvoj po ostrých námitkách ze zaplavených míst stanovilo čas na podání žádostí o dotaci na čtyři měsíce po povodni.

V Zálezlicích i na dalších místech jsou ale lidé na radnicích naštvaní kvůli zbytečně složitému systému státní pomoci po povodni a stálému papírování. Zdeňka Čížková u monitoru počítače ukazuje dlouhý sloupec odkazů na stránky, kde má hledat informace: „U některých z nich je až sto stránek, kterými se musíme probrat, abychom se dostali k povodním."

„Pořád dokola musíme něco doplňovat k dokumentům, které už jsme úředníkům poslali, abychom měli šanci získat peníze. Nechápu, že v době počítačů musíme posílat na různá místa výpisy z katastru nemovitostí, které jsou volně přístupné na internetu," je otrávená Alice Semiánová, starostka další zaplavené vesnice, Kel.
Po povodni marně bojovala za to, aby mobilheimy pro lidi, kteří se nemohou vrátit domů, stály přímo na jejich pozemcích. Při opravách by to pro ně bylo výhodnější. Mobilheimová čtvrť tak nakonec vznikla na místě vedle stavebních pozemků s nádherným výhledem do kraje.

V jednom z malých domečků bydlí i Marcela Panoušková. A je náramně spokojená. V domě, kde je nájemníkem obce, jsou otlučené omítky, stržené lino, zmizela kuchyňská linka… A stále se vysouší. „Snad se tam za měsíc nebo dva vrátíme," říká a náhradní bydlení chválí. Pokojíčky jsou malé, s přítelem jim to prý ale stačí.