„Jediné, co jsme před vodou uchránili, byl obývák. Ten jsme na poslední chvíli vynesli do patra," říká Vladimíra Prchalová z Lužce nad Vltavou. Dům ve Šmeralově ulici, kde žije s dcerou Barborou a synem Adamem, už podruhé vyplavila velká voda.

Před jedenácti lety sahala hladina až k oknům v přízemí, na začátku letošního června pak byla asi o třicet centimetrů níž. „Těch pár centimetrů ale už nic neznamená, je to pro nás katastrofa," doplňuje Barbora Prchalová, která kvůli povodním musela odložit i státní závěrečné zkoušky, „psychicky jsem to prostě nezvládla," říká.

Prchalovi museli svůj dům opustit během několika málo hodin. „V neděli v devět hodin večer nám dali půl hodiny na to, abychom to nejnutnější vyklidili, ale nakonec jsme kmitali o dost déle. Měli jsme totiž starost o králíky, husu a slepice," líčí napjaté chvíle v době, kdy začala razantně stoupat hladina řeky, studentka češtiny.

Králíky odvezli k chovateli do jiné části obce, kterého kolem půlnoci vytáhli z postele. Na zahradě nechali sedmiletou husu, která je spíš domácím mazlíčkem, a také kuřátka, jímž dělala mámu.

„Mysleli jsme, že té vody tolik nebude, ale bohužel se tak nestalo. Husa plavala tři dny kolem domu, byla úplně zbídačená, ale přežila. Kuřátka už ale takové štěstí neměla," pokračuje Vladimíra Prchalová.

Při povodních v roce 2002 rodina Prchalových nestihla před ničivým živlem uchránit vůbec nic. Ani tentokrát na tom ale o mnoho lépe nejsou. Od pojišťovny navíc nedostanou ani korunu.

„Nemáme to pojištěné. Voda už tady byla minule, takže by pojistka stále obrovské peníze. Manžel zemřel, obě děti studují, takže bych na to ze svého platu ani neměla," vysvětluje smutně paní Vladimíra.

Dům chtěla po prvních povodních prodat, nakonec ji ale dcera se synem přemluvili. Opravili ho a žili v něm dál… Teď už je ale opouští energie. „Viděli jsme v tom nějakou budoucnost, vyrostli jsme tady. Ale ta budoucnost se teď vytrácí. Mělo se to prodat. První reakce mamky byla, že to mělo radši spadnout a byl by pokoj," popisuje Barbora, která s maminkou a bratrem z domu neúnavně vynáší další a další zničené věci.

Ve sklepě Prchalovým stále stojí voda, snaží se ještě zachránit, co jde. Rozvodněná řeka se podepsala také na Barbořiných knížkách, které má jako vzpomínku na zesnulou babičku.

Přízemí domu už voda opustila, zůstaly tam jen prázdné místnosti, téměř všechno vybavení skončilo 
v kontejneru před domem. Adam ale stačil před vodou uchránit alespoň plovoucí podlahu. Neváhal a celou ji rozmontoval. „V půlnoci ji celou vycvakal. Zachoval se jako chlap. Na to, že mu bude teprve šestnáct, tak v té krizové situaci zareagoval opravdu skvěle, co mohl, vynosil do patra," chválí svého syna paní Vladimíra, která je paradoxně šťastná i za podlahu, kterou mohou po vysušení domu opět použít. Na nic jiného by v současné době neměla ani peníze…

Vlhké stěny domu Prchalovi ovšem stále nemohou vysoušet. Vysoušeč zatím stojí v obývacím pokoji bez využití, elektřina v domě totiž nejde. „Prozatím nemáme ani vodu, máme zaplavenou i domácí vodárnu. Obec nám před dům naštěstí nechala natáhnout hydrant na mytí a k pití máme balené vody," připomíná Barbora.

Před velkou vodou se všichni tři uchýlili k dědečkovi do nedaleké bytovky, kde stále přespávají. Dům musí nejprve pořádně vyschnout, aby se zase mohli vrátit. Nemohou obývat ani patro domu, to mají zarovnané věcmi.