„Se sestrami jsme netrpělivě čekaly, až Děda Mráz zaklepe na okénko a zvoneček zacinká,“ vzpomíná na Vánoce svého dětství Mělničanka Adriana Rohde Kabele. Ačkoli pochází z Bratislavy, maminku má původem z Polska, zatímco tatínek měl českou národnost. To se projevilo i na vánočních svátcích.

„I když jsme žili na Slovensku, Vánoce jsme měli trochu české a trochu polské,“ připomíná výtvarnice, která je vedoucí aktivizačního úseku mělnického centra seniorů.

Nejvíc se ze všeho se prý Adriana se svými dvěma sestrami těšila na dobroty, které maminka na Vánoce připravovala.
Na Vánoce vzpomíná Adriana Rohde Kabele (vlevo) ráda.
„Noc na Štědrý den ale byla kuchyně každý rok královstvím našeho taťky. Do rána napekl asi tak šest až osm plechů jeho oblíbených makovníků, ořechovníků, mrkvovníků a tvarohovníků. Vždycky se na to moc těšil,“ pokračuje ve vyprávění Adriana Rohde Kabele.

Když sestřičky povyrostly, byly maminčinou pravou rukou. Jedna dcerka připravovala bramborový salát, druhá kapra nebo řízky a třetí pomohla zase s něčím jiným. 
A právě Adriana dostala už jako malá na starost bramborový salát, který byl podle maminky na polský způsob. „Dává se tam vedle brambor ze zeleniny už jen cibule 
a okurka,“ popisuje Adriana 
a dodává, že si občas dá i typický český salát, ale ten, který zná už od dětství, má beztak nejraději.

V paměti se výtvarnici ze Slovenska často vybaví veselé vzpomínky na to, jak se sestrami chodila tajně na čokoládové bonbony visící na stromečku v obýváku. „V noci jsme čokoládky chodily tajně krást a pak jsme obal narafičily zpátky, jako že nic nezmizelo. Ráno se pak žádná z nás nechtěla přiznat.“

Čokoláda byla prý v Adrianině dětství skoro vzácností. Alespoň tedy pro děti. „Proto jsme se vždycky těšily, až táta přinese z práce vánoční kolekce. Tehdy je rozdávali na příděl podle toho, kolik měl kdo dětí. My jsme měly štěstí, že jsme byly tři,“ říká s úsměvem maminka Aničky, která zanedlouho oslaví desáté narozeniny.Sestřičky pod stromečkem našly dokonce i tatru.

Pod stromečkem sestřičky často nacházely knihy, které prý nikdy nesměly chybět. „Protože nepocházím z bohaté rodiny, dárky bývaly spíš skromnější, ale vždycky jsme z nich měly obrovskou radost. Taťka nám jednou vyrobil krásnou šperkovnici se zrcátkem a mamce zase udělal kovové srdce,“ líčí Adriana, která bude mít letos v podstatě dvoje Vánoce. Nejprve si udělá Štědrý večer se svým staršími přáteli v centru seniorů, a pak bude pokračovat doma se svou dcerkou.

Aničku, která miluje příběhy Harryho Pottera, prý čeká pod stromečkem velké překvapení. Žádné moderní vymoženosti tam ale nenajde. „Čím dál častěji si všímám, že děti zapomínají na obyčejné věci, sedí už jen u počítačů. Na tablety a dotykové telefony si proto Anička musí ještě pár let počkat,“ doplňuje Adriana Rohde Kabele.