Desítky lidí, převážně seniorů, zaplnily ve čtvrtečním odpoledni libišskou sokolovnu. K dlouhým stolům usedli klienti a přátelé Farní charity Neratovice, kteří se tam spolu s pracovnicemi charity bavili už podeváté.
Sešli se tam lidé z Libiše, Neratovic, Obříství i návštěvníci ze vzdálenějších míst, například z Černošic, Kbel, Klánovic, Odoleny Vody nebo třeba Klecan. Tam všude totiž neratovická charita působí a nabízí domácí zdravotní a sociální péči, osobní asistenci, odlehčovací i sociálně aktivizační služby.
PRACOVNICE ROKU
Stejně jako v předchozích letech bylo součástí setkání také vyhlášení nejlepších pracovnic v oborech ošetřovatelství a pečovatelství. Ředitelka Farní charity Neratovice Miloslava Machovcová ocenění za mimořádně obětavou, kvalitní a zodpovědnou službu letos předala zdravotní sestře Marii Zelenkové, která působí v Černošicích, a pečovatelce Dagmar Pekárkové z Klánovic.
„Obě děvčata u nás pracují už dlouho a ocenění si opravdu zaslouží. Dobře vím, jak je jejich práce náročná, do terénu musí vyjíždět za každého počasí, ať se jim chce, nebo ne," připomněla účastníkům setkání ředitelka.
Obě oceněné pracovnice zaskočilo, když při vyhlašování zaznělo právě jejich jméno. Přestože už mají za sebou dlouhé roky ve službách farní charity.
SESTROU CELÝ ŽIVOT
„U charity pracuji osm let, zdravotní sestrou pak jsem čtyřiačtyřicet roků," uvedla Marie Zelenková, kterou ocenění dojalo. Sestřičkou přitom chtěla být odjakživa, byť si původně myslela, že bude pracovat s dětmi. „Nakonec jsem ale šla na všeobecnou sestru, s dospělými je přece jen trochu lepší spolupráce. Ti vám alespoň řeknou, co je kde bolí," vysvětlila žena, která začínala v nemocnici na neurochirurgii a po mateřské pauze pracovala bezmála tři desetiletí na chirurgické ambulanci v Praze.
Když lékařka, pod níž sloužila, odešla do důchodu, hledala nové zaměstnání blíž domovu. A narazila na inzerát farní charity. Místo dlouhého dojíždění do práce tak zdolává kilometry za volantem automobilu při cestách za klienty. Ale nestěžuje si.
„Člověk si v autě od té fyzické i psychické práci alespoň trochu oddechne," popsala zdravotnice, která má ke svým klientům blízký vztah. „Máme mezi sebou opravdu dobré vztahy, jsou jako moje rodina," připomněla. O to hůře pak snáší odchod některého z klientů. „Nesu to těžko," potvrdila Marie Zelenková. Nabíjí ji však skutečnost, že svou práci dělá dobře a kolegyně ji nechtějí ani pustit do důchodu. A také její čtyřnozí mazlíčci doma. „Máme šest koček a čtyři psy, všechno je to sebrané z ulice. Když přijdu z práce, vítají mě jako děti," pochvalovala si.
RELAXACE SPORTEM
To Dagmar Pekárková se od práce odreagovává na čerstvém vzduchu, nejraději vyráží na kole či pěšky do přírody nebo si jde zahrát tenis. Ví, že se musí udržovat v kondici, jinak by svou práci nemohla vykonávat. „Kdyby mě třeba začala bolet záda, bylo by to špatné," upozornila žena, která je ve farní charitě zaměstnaná jedenáct let. Předtím sice také pracovala ve službách, avšak ve zcela jiném oboru. „Původním povoláním jsem knihovnice. Když mi ale dlouhodobě onemocněla dcera, zůstala jsem s ní doma. A pak se naskytla možnost začít v Klánovicích, odkud pocházím, pracovat v charitě," popsala.
Sama přitom nepředpokládala, že u práce pečovatelky vydrží tak dlouho. Nakonec se v ní ale našla, ačkoli to není vždycky snadné. „Jednou z nejhorších věcí je, když z nějakého důvodu není možné, aby klient zůstal v domácím prostředí a odchází do nějakého zařízení. Nicméně člověk to nesmí brát osobně," upozornila s tím, že jí hodně pomáhá, že ji lidé mají rádi. „To je asi příjemné každému," uzavřela.