Dokážete si vybavit, co jste dělali 21. srpna 2016? Asi sotva; za půl roku to bude už pět let. Sportovním nadšencům by možné stačila malá nápověda: byl to den, kdy ochlazení s deštěm zaháněly pod střechu lidi, kteří si v tehdy zřízených olympijských parcích zvykli sledovat dění na olympiádě v Riu (nicméně ta už tehdy stejně spěla do finále). Paní Gabriela Petra a záchranáři z Neratovic však vzpomínky pracně lovit v paměti nemusejí. Na okolnosti, za kterých se tehdy setkali, se nezapomíná. Stejně jako na to, že výsledek tehdejšího úsilí lze klidně srovnávat s vítězstvím na olympiádě. Přinejmenším.

Šestisetgramové miminko

Byl to tehdy boj o život. A nevypadalo to dobře, protože Gabriel přišel na svět teprve v 22. týdnu těhotenství. Ale povedlo se. Nyní rodina čiperného klučinu přivezla „své“ posádce záchranářů ukázat. A byla to příležitost, kvůli níž přijel do Neratovic i lékař Tomáš Hlaváček, jenž mezitím přešel k záchrance do Prahy.

S Gabrielem se tak po letech opětovně setkali všichni, kteří se pro záchranu jeho života tehdy snažili udělat maximum. Vedle doktora ještě členové výjezdové skupiny Markéta Rendlová a Jan Petržílek. A mluvčí středočeských záchranářů Petra Effenbergerová tlumočí, že i pro ně byly tyhle společné chvíle mimořádné. „Je skoro výjimečné, aby k nám doputovaly informace o pacientovi, kterého jsme zachraňovali před pěti lety,“ připomněla. Záchranář Petržílek upřesnil, co se tehdy po 19. hodině přihodilo: rozbíhající se porod prvorodičky již ve 22. týdnu těhotenství. Byla to „hra o čas“. „Šlo o záchranu miminka, které se ještě nenarodilo,“ uvedl Petržílek na facebooku, kde se záchranná služba vzácnou návštěvou pochlubila.

Zatímco 33centimetrové miminko, které pak viděli v pražské porodnici U Apolináře, tehdy překvapilo i zkušené záchranáře, nynější shledání bylo úplně jiné. Tehdejší mrňousek důkladně poporostl! „Gabriel je mezi námi a daří se mu velmi dobře, je to rošťák, který statečně podstoupil asi sedm operací, což si vyžádalo osm měsíců hospitalizací. Lékaři se obávali, že to bude mít extrémní zdravotní dopad a četná postižení. Dokonce hovořili o tom, že může dojít k úmrtí. To se naštěstí nevyplnilo a náš pacient vážící při zásahu záchranné služby okolo 600 gramů je živ a zdráv: plně mobilní, komunikující se zachováním všech základních lidských smyslů. A je vychováván v lásce svých rodičů,“ shrnul Petržílek dojemný příběh do několika vět.

Do vět, jejichž každé slovo by se dalo pozlatit – a stejně by to bylo málo na oslavu toho, co se podařilo. I takto předčasně narozené děti se sice lékařům zachraňovat daří, avšak počáteční vyhlídky bývají velmi, velmi nejisté.

Vzpomene si jen málokdo

Záchranáři současně oceňují přístup rodičů, kteří nezapomínají, za jakých okolností život jejich syna začínal – a ani na lidi, kteří tehdy byli u toho. Takové setkání je pro členy týmu záchranné služby velmi cenné; obzvlášť v dnešní koronavirové době je i zdrojem síly pro odhodlání jít dál. Že si lidé vzpomenou na toho, kdo byl nablízku, když jim bylo nejhůř, se totiž nestává zrovna běžně. Ostatně – kdo ví; třeba si Gabriel už s předstihem přišel obhlédnout budoucí pracoviště. Maminka totiž připomněla, že by byla pyšná, kdyby z něj byl lékař nebo záchranář; sanitky prý totiž má velmi rád.

Paní Gabriela Petra dále zmínila, že je synek pěkný neposeda; aktivní a velmi zvídavý. Záchranáři po setkání, jež se uskutečnilo před výjezdovou základnou v Neratovicích, mohou jen přikyvovat: ano, je to tak. A Gabrielovi nyní tenhle zážitek připomíná figurka záchranářského Kryštůfka, kterou si z návštěvy odnesl.