Zástupce vůdce skautského střediska Ivana „Veverka" Siranová prozradila, že letos dokázali na opuštěné pejsky vybrat sedm set padesát korun, za které nakoupili pětačtyřicet kilogramů granulí. A každý, kdo do útulku ve středu dorazil, s sebou navíc měl ještě pamlsky, které pejskům rozdal. Hlavně piškoty.

„Peníze jsme získali díky prodeji drobných dárečků a šperků, které děti vyráběly z moduritu, korálků či bavlnek.  Ty jsme pak prodávali při rozdávání betlémského světýlka," uvedla Ivana Siranová s tím, že ti, kdo měli o koupi nějaké té drobnosti zájem, mohli přispět tolika penězi, kolika chtěli. „Neměli jsme žádnou předem stanovenou cenu. Měli jsme u sebe kasičku a kdo co dal, to jsme brali," přiznala usměvavá blondýnka, která v mělnickém skautu s krátkou  přestávkou působí už od roku 1990.

A stejně jako tehdy se i dnes děti, které se scházejí ve dvou klubovničkách v budově speciální a praktické školy v Cukrovarské ulici, učí například uzlování, první pomoc či dopravní značky. Navíc mají skauti mají přísný zákaz používat sprostá slova. Pokud toto pravidlo poruší, čeká je trest v podobě deseti dřepů pro ty mladší nebo deseti kliků pro ty starší. Jejich hlavní náplní však stále zůstává poznávání přírody.

„Jezdíme na výlety na Kokořínsko, učíme děti znát zvířátka, která tady s námi žijí, a rostliny a stromy, které tu rostou," uvedla Ivana Siranová s tím, že do skautu chodí děti od sedmi do patnácti let a jsou rozdělené podle věku do dvou skupin. „V té mladší jsou děti od sedmi do jedenácti let. Ale když jezdíme na tábory, tak vždycky všichni společně," upozornila vůdkyně oddílu skautek s názvem Jitřenka. Skauti-kluci pak navštěvují Niobaru, kterou vede Ivan „Danny" Soukal.

Místa, která skauti v prvních dvou červencových týdnech navštěvují, se každý rok mění. Přesto existují určité lokality, kam se děti a jejich vedoucí rádi vracejí. Například Mařenice u České Lípy.

„Byli jsme tam už před čtyřmi lety v roce 2010. Tehdy nás vyhnala povodeň, uplavaly nám totiž stany. Ale teď se tam vracíme, protože je tam krásná příroda. Už to máme domluvené," řekla Ivana Siranová, která očekává, že i letos na tábor vyrazí zhruba pětatřicet dětí. Tak jako ostatně každý rok.
A co tam na skauty vlastně čeká? Nejdřív ze všeho si budou muset postavit bydlení.

„Máme stany s podsadou, které si děti staví samy. A k tomu musejí postavit i kuchyň a kamna s tály, na kterých pak vaří," popsala Veverka s tím, že veškerý materiál si skauti vozí s sebou. Mají na něj speciálně vyčleněnou avii. „Za těch víc než dvacet let, co to s kolegou děláme, už máme nastřádané všechno, co potřebujeme," dodala.

Skauti děti na táborech učí hlavně spolupracovat. „Naší prioritou je dávat do družin děti bez ohledu na jejich pohlaví a věk. Chceme, aby se ti mladší přestali bát říct si o pomoc těm starším, pokud je to nutné. Později jim to totiž pomůže v životě," uvedla.

V průběhu čtrnácti dnů pak na skauty čekají nejrůznější hry a úkoly, které prověří jejich znalosti, šikovnost i odvahu. A kdo chce, může si zkusit i nějakého toho bobříka.

„Občas se stane, že za námi děti přijdou, že by si chtěly splnit bobříka mlčení. Ale i když si o to samy řeknou, nikdy to těch čtyřiadvacet hodin nevydrží. Jakmile jsou totiž třeba v kuchyni a loupají tam společně brambory, najednou promluví a je po bobříkovi," práskla na své svěřence Ivana Siranová.

Něco z historie
2. skautský oddíl Jitřenka byl založen 1. února 1990. U jeho zrodu stála pětice vedoucích, pouze jediný však vydržel po celou tu dlouhou dobu až do dneška – Ivana Siranová, které její svěřenci neřeknou jinak než Veverka. Nejhorší chvíle Jitřence nastaly v roce 1996, kdy se oddíl z důvodu nedostatku vůdců dokonce na několik měsíců zcela rozpadl. K jeho znovuobnovení přispěl Ivan Soukal alias Danny, který do té doby vedl 3. skautský oddíl Niobara. Jitřenku se sice podařilo zachránit, ale Niobara na odchod svého vůdce doplatila a svou činnost v roce 1997 ukončila. Zbývající skauti tak přešli do Jitřenky. Ta se během následujícího roku stále rozrůstala, až nastala doba, kdy bylo nutné ji rozdělit, a tak se na scéně opět objevila Niobara. Dnes navštěvuje oba skautské oddíly na pět desítek dětí a zájem o skautskou činnost neupadá. Problémem se však stejně jako v polovině devadesátých let může stát nízký počet zodpovědných a zkušených vedoucích…