Reforma navrhovaná ministerstvem školství vyvolala na venkově paniku. Obce se obávají, že budou muset zavírat malé školy.

Nikdo zatím přesně neví, jakých škol by se měl návrh nové koncepce na změnu financování regionálního výukového programu v případě schválení týkat.

Návrh ale jasně uvádí optimální počet žáků ve třídě čtyřiadvacet až šestadvacet. A to je nejméně o sedm více než dnes. Od toho by se mělo přímo odvíjet financování škol. Ministerstvo tak chce zabránit tomu, aby školy byly poloprázdné. Na to by však většina menších škol, do nichž docházejí vedle místních dětí i přespolní, mohla krutě doplatit.

Čtyřiadvacet dětí v jedné třídě je téměř nereálné i pro Základní školu v Byšicích, kterou navštěvuje skoro dvě stě padesát žáků. Potvrdila to starostka vesnice Jana Poláková: „Principiálně jde asi o dobrý návrh, ale takovéto stanovení počtu čtyřiadvaceti žáků na třídu je i pro naši školu vysoké číslo.”
Byšická starostka si nedokáže představit, že by v případě omezení státních dotací musela obec jako zřizovatel školy doplácet například i na platy učitelů. „Od státu na školství dostáváme ročně zhruba 340 tisíc a naše výdaje jen na základní školu jsou téměř tři miliony korun, což je čtvrtina našeho ročního rozpočtu,” přiblížila starostka Byšic a dodala, že i kdyby obec chtěla další peníze pro školu sebevíc, nebude je mít z čeho brát.

Podobně situaci vidí starosta Malého Újezdu Jaroslav Peleška, podle něhož je návrh ministerstva vůči menším obcím nespravedlivý a mohl by přinést mnohá rizika. „Základní školu v naší obci navštěvuje osmačtyřicet žáků, dalších padesát dětí mateřskou školu, a nejsou to jen děti ze tří našich obcí, ale dojíždějí k nám i z okolních vesnic. Absenci školy si tak upřímně neumím ani představit,“ prohlásil Peleška a poznamenal, že z obecní pokladny jde na provoz školy každý rok značná suma, letos to bylo 1,2 milionu korun. A v případě omezení státních dotací by šlo ještě o mnohem vyšší sumu, pokud by chtěla vesnice provoz školy zachránit. „Domnívám se, že na provoz školy včetně platů pedagogických a nepedagogických pracovníků by bylo třeba vynaložit nejméně dva a půl milionu ročně, což bychom z vlastních zdrojů neutáhli. To by byl pro školu jistě konec,“ zdůraznil starosta.

Stejného názoru je i starostka Kel Alice Semiánová: „Kdyby ten návrh prošel, byla by to katastrofa.“ Základní školu ve Klích navštěvuje přes sto osmdesát dětí. Obec přitom na každého z žáků doplácí ročně v průměru devět a půl tisíce korun.

„Za provoz školy, školky a jídelny je to dohromady milion a tři čtvrtě. A to je skoro pětina našeho rozpočtu,“ vysvětlila starostka. Pokud by se částka měla zvýšit ještě o mzdy zaměstnanců školy, už by to pro obec bylo neúnosné. „Škola je přitom stejně jako školka základem dalšího rozvoje každé obce,“ poznamenala Alice Semiánová.

Málotřídní Základní školu v Řepíně navštěvuje devatenáct školáčků, přesto by její zrušení způsobilo podle ředitelky školy Olgy Svobodové rodičům dětí velké problémy. „Do Mšena to sice není daleko, ale děti by se tam autobusem ani nedostaly. Už nyní se žáci, kteří od šesté třídy navštěvují mšenskou školu, do autobusů ani nevejdou. Museli by je zřejmě vozit rodiče, což by pro ně bylo velice složité. A obec bez školy by neměla pro mnohé mladé rodiny perspektivu,“ konstatovala Svobodová.

Větším školám, jako je právě ta v Byšicích, by peníze ze státního rozpočtu přineslo překvapivě právě zrušení menších škol, jejichž žáci by slabší třídy posílili. Ani přesto si ale byšická starostka nemyslí, že by bylo ukončení provozu malých vesnických škol rozumné.

„Rušit malé školy není rozhodně dobré. Dětem poskytují kvalitní vzdělání tím, že jich je ve třídách méně. A vzdělání je o to intenzivnější, když jsou žáčci v různých věkových kategoriích v jedné třídě. Vede to k rozvíjení jejich komunikačních a sociálních schopností,” vysvětlila Jana Poláková.